Mé porody

Na této stránce popisuji mé oba porody. První z porodnice jako zcela neinformovaná naivní prvorodička, která se spoléhala na vlídnost personálu a druhý v láskyplném domácím prostředí jako plně informovaná žena, toho času již také dula.

Můj první porod v Ústí nad Labem dne 25.2.2011 

Před porodem- zejména ohledně poplatku:

Já jsem rodila v  Ústí nad Labem v době, kdy jsme kurz s partnerem ještě mohli absolvovat mimo nemocnici v Srdíčku a tento kurz nemocnice uznávala jako platný pro přítomnost partnera. Ovšem nemocnice pak ještě chtěla navíc zaplatit 500 Kč za samotný pobyt na porodním boxu. Ještě v té době ani nemohl být otec s ženou celou dobu, jelikož prostě na to nemají prostory, takže otce pouští až do porodního boxu, tedy až na „finále“ a nikoliv předtím, kdy žena potřebuje také velkou podporu.Od března 2011 již  neuznávali jiné kurzy. Jenže kurz v Srdíčku byl dobrovolný a stál 1200 Kč a byl cca 20 hodin včetně prostoru pro tatínky.V nemocnici je to cca 2 hodiny za 500 Kč a za plného provozu, tudíž když třeba ženy rodí. Není to pravý kurz, kdy se tatínkové něčemu naučí, ale spíše exkurze po sále se strašením. Nic se člověk nedozvěděl, pouze to, jak to tam vypadá, což samo o sobě je dost děsivé prostředí. Bohužel kolikrát u kurzu v porodnici vyloženě lžou. Například se dozvíme, že rutinní nástřih je třeba, což není pravda, nebo, že při dotepání pupečníku může dítě vykrvácet či, že epidural má jako nežádoucí účinek bolest hlavy, ale zcela se opomíjí další rizika s tím spojená. Také proto jsem se šla sepsat do Litoměřic..Ale.. malé se chtěla na svět o 18 dní dříve..takže jsem odjela do spádové nejbližší porodnice v Ústí. Více v příběhu..

Nyní přímo k mému porodu v Ústí nad Labem :

(Příběh se budu snažit co nejvíce zkrátit, níže doplňuji také důležité odkazy).

Z 24.2 na 25.2. jsem byla plná energie. manžel nebyl doma- měl nějaké školení a tak jsem asi do jedné v noci uklízela..25.2.2011 jsem se probudila v 8 ráno a cítila jsem pod sebou mokro. Posadila jsem se na postel a v tu chvíli mi „praskla“ voda. Je to tady…18 dní před termínem. Byla čirá, takže klídek..Dítě má dost kyslíku, mě je dobře..Nebudu nikam spěchat. Tak jsem vstala,vytřela jsem, dala jsem si dobrou snídani, vykoupala jsem se, učesala jsem se, připravila na honem věci a ne úplně dokonalý porodní plán. Říkala jsem si, že to dneska přijde a bylo to tak zvláštní. Neměla jsem ani strach..hormony pěkně fungovaly. Nemocnici mám za rohem, takže jsem si zavolala cca za 2 hodiny taxíka. Dnes bych počkala na manžela, který se už vracel z Prahy. Taxikář byl taky pěkný ignorant. Nesnáším chlapy, co prostě ženské nepomůžou a ani v této situaci. Že by mi otevřel dveře nebo nedej bože mi pomohl. Hovado bez prominutí.

…Zazvonila jsem na sál. Vzala si mě sestra. Nevím jméno, nikdo se mi jistě nepředstavil, co jsem jako čekala. Dala jsem jí do ruky velmi prostý porodní plán.(že nechci rutinní nástřih, chci dítě u sebe – bonding. To bylo snad vše.. Naivní..Že ho někdo bude číst a respektovat. Byla jsem úplně hloupá. Nicméně jsem se soustředila na sebe..Musela jsem podepsat nějaké papíry, jelikož jsem sepsána k porodu byla jinde- to je to poslední, na co má člověk náladu a co by chtěl řešit při porodu už z důvodu, že má mít klid a cítit se dobře, aby fungovaly dobře všechny hormonální procesy, není dobré klást rodičce dotazy, když už má slabé kontrakce. Přesto milion otázek včetně zaměstnavatele a vzdělání. Koho to sakra může zajímat..? Dnes už vím, že se dá naspat papír se všemi jejich otázkami, podepsat ho s aktuálním datumem a prostě dohodnou předem, že tohle nehodlám podstupovat.  Navlékli mě do jejich košile, což mi nebylo úplně příjemné, chtěla jsem mít dobrý pocit ze svého prádla, co jsem měla sebou, ale člověk to v tu chvíli úplně neřeší. Rodičkám totiž vypovídá službu část mozku – neokortex, tudíž si s námi v podstatě mohou dělat mnohem víc, než za normální situace. No a tady už začíná část příběhu, která si myslím, že je za hranicí toho, co bych si přála.

Prohlídka začala..Ležela jsem na křesle, zahlcena otázkami. Manžel někde vlastně ani nevím kde na cestě, napojená na monitoring, ale člověk je úplně omotaný, nemůže se hnout, musí ležet na zádech a nepřijde mi to vůbec příjemné. A samozřejmě, že jsem slyšela ostatní rodičky. Hlasité projevy jistě nejsou zlé, ale mělo by být to prostředí takové, že by to nevadilo ostatním a zrovna tak se ony nemusely stydět a mírnit. O soukromí jsem si mohla nechat zdát. Ale slyšet už na počátku hystericky ječící ženské.. to fakt nemám zapotřebí a rozhodně to nikomu moc nepřidá. O harmonii jsem v tu chvíli už ani nesnila. Nejsem opravdu nějaká citlivka, ale poslouchat řev někoho jiného, když ještě nevím, co mě čeká, mi přijde hodně out. Boxy jsou oddělené pouze plentou, těsně vedle sebe…Oh …moderní porodnice. Trošku mi to teď vytváří ironický úsměv na tváří. Rok 2011..Chtěla jsem jen klid a užít si to s mým mužem v klidu a soukromí, ve vaně s hudbou, jak tomu je v jistých málo porodnicích..Chtěla jsem malou po porodu na sebe, aby měla krásný příchod na svět a chtěla jsem si jí rozbalit jako dáreček a zjistit pohlaví sama,které jsem nevěděla. Právě pro ten okamžik..Ale to se bohužel nepovedlo.Vůbec.

Po tomto vyšetření jsem byla odvedena do takzvané kočičárny, taková hekárna, dvě postele, to abychom na sebe mohly s dalšími ženami koukat a hekat společně. Sprcha, míč…a v době, kdy jsem rodila já ještě v té koupelně byla hromada opadaných dlaždiček. Nevím, co tam dělaly, proč je neuklidili, ale chodila jsem tam přes ně do sprchy. Vana? Nemožné…Intimní prostředí? Nemožné..Přítomnost manžela, který by to se mnou prožíval, hladil mě, koupal se se mnou, prostě by jsme si to užívali, pustili si hudbu..Nemožné. „Nedostatek prostor, nepustíme ho sem, pokud už nepůjdete na sál..jekla sestra…Opět neokortex a normální myšlení na „výletě“, takže v tu chvíli jsem to neřešila, vadilo mi to, ale neřešila jsem to…Nebylo to v mé hormonální moci.:-) Občas přišla mladá sestra, odměřená. Zkontrolovala otevření tím, že mi strčila prsty mezi nohy a pak opět mě svázala na kontrolu ozvů, takže jsem musela ležet. Mnohem více mi ale dělalo dobře hopsat na tom míči. To byla záchrana. Jinak milé slovo, něco, co by mi přišlo vhod ..Vůbec.V podstatě jsem strávila 6 hodin sama v pokoji s koupelnou a s opadanými dlaždičkami. Venku bylo krásně, tak jsem stála u okna a bylo to skvělé. Sluníčko mě trošku nabíjelo. Zvládla jsem pár také telefonátů..I když tohle bych dělat vůbec neměla, ale ta samota mi vadila. Kontrakce krátké, daly se prodýchat. Když už jsem byla hodně otevřená, tak jsem šla na klistýr. Už jsem se slušně kroutila, ale že by mi někdo pomohl s košíkem s věcmi..tak to ne. Nechali mě tahat věci z místností do místnosti, i když jsem už sotva rovně stála.To normální člověk nepochopí a těm sestrám přeji jednou stejně odměřený a sobecký přístup. Zcela otevřeně jim to přeji. Klistýr byl příjemný a musím říci, že to všechno dost urychlil. Na toaletě jsem se už slušně kroutila a kontrakce sílily..Byla jsem převedena kousek dál na sál-porodní boxík. Zase s košíčkem v ruce. Otevřená na 8.V tuto chvíli šlo už opravdu do tuhého. Můj porod byl fyziologicky zcela v pořádku, víc snad ani nemohl být.. a jinak jsem si to velmi užívala, až na tuhle poslední hodinku. Nalezla jsem na kozu, což samo o sobě úplně příjemné není. Už se mi chtělo tlačit. Manžel furt nikde(věděla jsem, že je ale již v nemocnici) a to už se ve mně něco obrátilo a zajekla jsem, že pokud tu nebude do pár minut, tak je zažaluji…A byl, šlo to najednou nějak podezřele rychle..Měl plášť, vypadal jako chirurg. Fešák..řekla jsem si..Bolest se dala tak tak vydržet, kontrakce ale stále max. 10 sekund dlouhé po 3 minutách. Snažili se mi dát oxytocin na urychlení. Nevím dodneška, zda se to podařilo, ale vím, že když se mi chtělo tlačit tak jsem si chytla nohy pod koleny, prostě reflex a tím jsem si infuzi vytrhla z ruky..Současně mi dvě mladé Pa z každé strany tlačili na břicho. Naštěstí po něm nehopsaly a nebolelo to, nebo si to nepamatuji, ale tento postup samozřejmě není správný. O případu, kdy Kristellerova exprese dopadla velmi zle jsou informace zde:

1- http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/323335/zeny-mohou-lekarum-zakazat-nebezpecny-chvat-pri-porodu-odbornik-radi-jak-na-to.html

2- http://www.babyweb.cz/skodliva-ale-uzivana-metoda-pri-porodu-nalehani-na-bricho

3- http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-chat/322830/porodnik-na-chatu-blesku-ublizi-tlaceni-na-bricho-miminku.html

Tlačila jsem tak vehementně, že mi popraskaly žilky v očích. Zombie.. Ani jsem si nevšimla, že mi doktor provedl nástřih. Malinkej, ale zaprvé nebyl vůbec nutný (malá byla opravdu malá a navíc jsem si to ani nepřála v porodním přání a šokující informace o nástřihu najdete zde http://jaksekderodi.cz/nastrih-hraze/). Hlavička už se tlačila ven. Bohužel díky poloze na zádech, kdy jsem ležela na tvrdém povrchu mi křupla kostrč.Tato poloha je k porodu nejméně vhodná, protože si zužujeme porodní cesty a také utlačujeme všechny velké cévy. Díky této vynucené poloze jsem si půl roku nemohla pořádně sednout..Bolest nezkutečná. Po tomto křupnutí ještě dvakrát hlavička jakoby zaklouzla zpět a pak po jednom zatlačení malá vyletěla ven najednou. Doktor jí chytl a místo přiložení na břicho, což jsem si přála v mém porodním plánu, ji okamžitě odnesli. Naprosto krásný porod z fyziologického hlediska, malá bez komplikací a apgar skore 10-10-10, takže brát mi ji bylo naprosto zbytečné, jak nejvíc je to možné. Navíc vážení a měření se dá udělat až po 2 hodinách, kdy má probíhat bonding tělo na tělo a samopřisátí. Dělají to z rutiny. Prostě ženy i miminka okrádají naprosto zbytečně o ten neopakovatelný a vele důležitý okamžik. Zbytečně. Vyšetření se dají dělat na těle matky. Např. apgar score, vykapání očiček..atp. Ostatní ošetření se má dělat až nejméně po 2 hodinách. Je to trestuhodné, že je normální postup dítě matce vzít i když si to výslovně nepřeje.

Vypuzení placenty:

Placenta vyšla po 5 minutách, doktor mě šil- zbytečný nástřih si mohou vyúčtovat jako okrskovou anestezii a provedení sešití – sutura ruptury. Samozřejmě peníze od pojišťovny navíc.

Malou mi přinesli. Nějaká jiná anonymní doktorka mi jí dala na prsa..Nechala asi minutu a pak jí násilně odtrhla od prsu s tím, že umí sát, že to právě předvedla a odnesla ji znovu. V tu chvíli jsem se nezmohla na nic. Tak mě to mrzí. Manžel tenkrát nebyl také vůbec poučený, takže nám to přišlo normální. Proklínám se, že jsem více nestudovala a že jsem věřila v nějaký krásný přístup. Nikoliv, byli jsme jen dva kusy, co přežili a to je pro ně hlavní. To jak je každému jedno. Nikomu na nás nezáleží. Důležité je jen číslo úmrtnosti- úspěšnosti. To je celé.

Pak mi ji přinesli zabalenou, dali do výhřevného boxu a odešli. Hm..Jo a ještě mi dali pytel na břicho pro stahování dělohy.. Dnes již vím, že děloha se nejlépe stahuje, když se dítě přisaje k prsu a je to opravdu cítit to zavinování. Navíc váha dítěte nahradí tento pytlík. Člověk nechápe, proč to dělají takto uměle, když to jde přirozeně a blahodárně.

Proklínám se znova.

Zajímalo by mě, zda by takto jednali například s ženou Jaromíra Jágra.

Dvě hodiny utekly jako voda..Pak nás převezli do pokoje. Nadstandard obsazený, takže jsem skončila na pokoji s kuřačkou, co musela chodit kouřit a nějak obecně jsem nebyla nadšená. Ochota sester katastrofa. Dozvonit se, když bylo potřeba, to nebylo jen tak. Prostě noční nenoční, asi tam chrápaly. Já jsem se nechtěla rozčilovat, ale zpětně bych si na ně jmenovitě ztěžovala.  Miminko té paní mělo ucpaný nos, špatně se mu dýchalo, tak jsme chtěly, aby pomohly. No a další zážitky z šestinedělí jako rozebírání zdravotního stavu před někým jiným, nepředstavování se, nepříjemný sestry, k jídlu čočka-pro začínající kojící ženy. Po ránu tam vtrhla uklizečka bez zaklapání. Opravdu jsem si připadala jako v říši magořině.

Naštěstí se druhý den uvolnil nadstandard. Tak nás přesunuli tam. 1000 Kč na noc..Jen za soukromí. Ani internet tam nefungoval..Chápu, není to priorita ani nic zdravého, ale měl by tam být alespoň na chodbě k dispozici.Nadstandard opravdu dobře zaplacený, co se dá dělat. Takový by mohl být v budoucnu standard, ale to jsem v říši magořině 2. Celou tuto anabázi zakončil manžel, když dostal pokutu, že stojí trošku blíže vchodu do porodnice, než je normální, jelikož otec dítěte chce co nejvíce ulehčit odchod matce a tu haldu věcí, co jsme měli.

Nakonec jsme zaplatit 300 Kč regulační poplatek, což nějak moc nechápu a dalších 7000 Kč za nadstandard plus tu pokutu. No..asi nemusím komentovat všechno,co bylo špatně. Poplatek za otce u porodu jsme neplatili, shledáváme to jako vydírání rodičů v nejslabší chvilce:“Buď zaplatíte, nebo si roďte sama, nám je to úplně jedno!“ A náklady na to rozhodně nejsou ve stovkách korun, nehledě na to, že je to naše svaté právo a pokud jdete navštívit někoho na aro, dají Vám oblečení, roubík, čepičku a návleky na boty a NIKDY za to nemusíte platit!

Nenechám ze sebe dělat hlupáka ani v situaci, jako je porod. Myslím, že jsem jim dovolila i tak velmi moc věcí přes čáru..

Ze zdravotní dokumentace jsem zjistila, že mi jako těhotenské cukrovkářce dali též lék Clexane jako zřejmě doporučený postup. Ovšem z příbalového letáku jsem se následně dozvěděla, že jsem měla kontraindikaci, ale to nikoho nezajímalo.

Za nějaký čas jsem se rozhodla situaci řešit. Právně to jde do 2 let. Nechala jsem si tedy vypracovat kopii zdr. dokumentace za poplatek- ten musí být adekvátní- např. stránka za 3 Kč, nikoli ve stovkách- jinak ihned hlašte finančnímu úřadu a ministerstvu zdravotnictví!

Chtěla jsem se soudit za to, co provedli. Za nerespektování porodního přání, když porod byl zcela v pořádku naprosto ukázkový a lepší z hlediska fyziologie ani být nemohl, což potvrdil i doktor.

Bohužel ale jsem zjistila, že můj důkaz v podobě porodního přání/plánu se ztratil. Nebyl založen v dokumentaci. Důkaz chyběl..Navíc bohužel právně zcela nepoučena jsem podepsala Informovaný souhlas, aniž bych vepsala, že mám porodní přání jako důkaz mé svobodné vůle, nechť se řídí pouze jím až do doby, kdy by bylo nutné zasáhnou nezbytně k záchraně života.Dříve ať zcela respektují moje přání, což má oporu v zákoně na sebeurčení – viz. níže. Takže bych se žalovat mohla, ale musel by tam být můj porodní plán a též v dokumentaci zmíňka o něm- nemohli by ho tedy zlikvidovat a měli by vážně problém. Bohužel se nepovedlo..

Nepovedlo se ani to, že bych je mohla žalovat kvůli poplatku, jelikož jsme ho neplatili. Takže jsem dlouho hledala někoho, kdo mi pomůže zažalovat. Mezi tím jsem nechala vytvořit tyto provizorní stránky, dostala jsem toto téma do hlavních zpráv a do novin a našla jsem právníka, co to udělá zadarmo a já bych vše oběhala. Trvalo mi to dva roky.. Lidem je to všechno jedno. Nezáleží jim na ničem a proto to dnes u nás vypadá tak, jak vypadá. Kontrola lidi veškerá žádná a přitom to jde.. Soud jsme nakonec vyhráli…

Dnes se věnuji osvětě. Právní i fyziologické. Více na facebooku: https://www.facebook.com/groups/107171469380645/

Doporučuji též články například o nástřihu hráze :

http://jaksekderodi.cz/nastrih-hraze/

Či statistika císařských řezů: http://jaksekderodi.cz/cisarsky-rez/

Prosím, věnujte též pozornost políčku Pozor na informovaný souhlas, kde radím, jak zamezit nepřístojnostem u porodu.

O právu na sebeurčení:Obecné ustanovení - Ústavněprávní aspekty:

Poskytování zdravotní péče z povahy věci úzce souvisí s právem každého jedince na život, garantovaném ústavním pořádkem České republiky a zahrnujícím právo na ochranu, záchranu či uchování života jakožto základního lidského práva. Integrální součástí práva na život je právo na ochranu zdraví. Právo pacienta sám rozhodnout o tom, jaký výkon (ať už diagnostický či terapeutický) mu má být (může být) proveden, vyplývá rovněž z ústavního pořádku České republiky. Listina základních práv a svobod totiž garantuje mimo jiné nedotknutelnost osoby (a jejího soukromí), jakož i osobní svobodu. Právo na informovaný souhlas je tak právem garantovaným ústavním pořádkem České republiky. Praxí je, že informovaný souhlas dají podepsat, nicméně opravdu vás neinformují o všech rizikách. V situacích, kdy pacient odmítá udělit informovaný souhlas k zákroku, který dle názoru lékaře je nutný k ochraně zdraví pacienta či dokonce k záchraně jeho života, by se tak ústavně garantovaná práva mohla dostat do kontradikce. Rozpor je to však pouze zdánlivý. Život ani zdraví nejsou hodnotami, s nimiž by mohl nakládat stát (společnost), ale hodnotami náležejícími výlučně dotyčné fyzické osobě. Je tak jen na konkrétním člověku, jak s nimi naloží. Stát (společnost) má jistě vést své občany, aby se svým zdravím (životem) nakládali co nejuváženěji (vážili si jich), avšak nemá právo za ně rozhodovat. Právo rozhodnout o svém vlastním osudu je právem, které nemůže demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana nikomu odepřít.(5)

 

Můj druhý porod 7.7.2015 Ústí nad Labem Brná

Fotky zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.871820662915718&type=1

Pár dní před porodem

28.6.2015 jsem měla určený termín dle poslední menstruace. Bylo 4.7.2015 a já jsem navštívila svojí porodní asistentku. Probírali jsme termín porodu, protože jsem chodila ke známému gynekologovi, který respektoval má přání, ale věděla jsem, že v brzké době již zřejmě bude chtít mluvit o vyvolávání, které je pro mne naprosté tabu do doby, kdy by se tím měla řešit patologie nebo do 42+5. Probíraly jsme také akupunkturu. Rozhodně bych jí zkusila a už jsem byla domluvena na termínu 7.7, pokud do té doby neporodím. Probíraly jsme různá témata a musím říct, že jsem poprvé za dlouhou dobu před někým plakala. Nějak to na mne dolehlo. Hlavně to, že muž je celý den v práci a že jsem dost často sama. Po této návštěvě jsme se jeli s mužem projet do nedalekých hor a večer jsme pozorovali srnky. Dohodli jsme se, že na prodloužený víkend někam vyrazíme, aby se nám trošku změnily myšlenky. Ty dny bylo neskutečné vedro. Koupili jsme 2 dny v pensionku v Úštěku. Chodili jsme na jídlo a na pláž. Já už jsem se opravdu  jen valila a do toho 38 C. Druhý den jsme si raději našli místo v lese a strávili jsme tam celé odpoledne.(z toho vznikli fotky). Nahatí jsme chodili po lese, bylo to skvělé, přirozené, přírodní, klidné, ale plné očekávání. Už jsem cítila první poslíčky.

 

 

Náš welness porod

Po návratu domů v noci na 7.7. jsem se pobudila a nemohla jsem spát. Byl to takový divný pocit, do toho slušné noční teplo. Byla čtvrtá hodina ráno. Šla jsem do koupelny a pak sezobnout alespoň přesnídávku. Muž pospával. Kolem sedmé jsem psala Pa, že se přesouváme k našim na zahradu, kde připravíme vířivku. Kolem osmé jsme se přesouvali asi 12 km z našeho bytu na zahradu k našim. V autě to bylo dost nepohodlné a pamatuji si, že zrovna hráli Brouky z májové louky. Sebou jsem měla tašku do porodnice (kdyby velkou náhodou něco) a porodní přání.(vzor v odkazu na konci článku). Věci na porod doma už jsme měli připravené u našich.(seznam na konci článku).

 

Přivítali nás rodiče, pejsek, zahrada a krásné počasí. Prostě super. Kontrakce jsem měla po 10 minutách asi 10 vteřin dlouhé, když jsem chodila, tak po 5 minutách. Táta (děda) šel po společné snídani do práce, mamka odešla na chvilku se psem na procházku a já šla do bazénu plavat. Sluníčko pálilo. Tak jsem chodila po zahradě, soused vedle sekal zahradu J Tento chlap mi opravdu nevadil J, muž plnil vířivku teplou vodou. Prostě taková všední pohodička. Nikdo příliš nemluvil, nikdo mne nerušil a na nic se mě neptal. To mi vyhovovalo. Čas jsem trávila na matraci u bazénu, chozením po zahradě, hopsáním na míči. Pila jsem, co jsem chtěla, šla jsem, kam jsem chtěla a dělala jsem, co jsem jen chtěla a k tomu super prostředí. Cítila jsem se dobře a vůbec mi nepřišlo na mysl, že by něco třeba nemělo probíhat dobře. To bych vycítila. Během dopoledne mi odešla hlenová zátka a stihla jsem napsat ženám, které mne podporovaly. Stále mi neodtýkala plodová voda ani v náznaku, tak jsem byla ráda, že miminko je stále chráněno a tak to má být. Možná by se porod urychlil, kdyby mi někdo vodu píchnul, ale to bylo pro mne nepředstavitelné. Proč vyhánět miminko dříve, než samo chce?

Chvíle jsme trávili s mužem jen spolu a bylo zvláštní, že když mě třeba hladil nebo dělal masáže, tak se kontrakce spíše opožďovali. Bylo mi to příjemné, ale myslím, že tělo chtělo být samo i když mě to zpětně mrzí, bylo to tak.

Později jsem už jsem nesnesla žádné dotyky ani komunikaci. Bylo mi dobře, když si každý dělal to svoje a já si mezi nimi jen tak chodila a rodila. Vtipná situace nastala, když mi manžel našel klíště na zadku a jak mi ho vyndával mezi kontrakcemi J

 

Lehce k poledni už se kontrakce zesilovaly a já už jsem  přestala vnímat realitu. Vlezla jsem do teplé vířivky a u mě seděl muž. Mamča mi přinesla měsíční kámen a matně si vzpomínám, že řekla něco o tom, jak telefonovala s tetou a prý se s tím nemám prdět. Prodýchávala jsem kontrakce, jemně jsem mručela a koukala jsem na krásný výhled do údolí. Sluníčko pálilo. Voda pomáhala utlumit ten tlak na konečník, který mi dělal neporušený vak blan. U prvního porodu tlak na konečník nebyl vůbec a musím říct, že je to hodně silné.

Kolem půl jedné přijela Pa. Byla jsem už hodně mimo v porodním obláčku, což je super a neumím si představit, že by se mi to podařilo někde v prostředí, kde by mě někdo bez vyzvání rušil, nutil do něčeho a já se musela obhajovat či bránit a navíc v prostředí, kde je slyšet všechno okolo. Opravdu nemyslitelné k porodu, jaký jsem chtěla. Z mého pohledu bezpečného porodu zdravé ženy je tohle prostě důležité, aby se porod nezastavoval.

Pa mi zkontrolovala ozvy, ale až po nějaké znakové komunikaci s tím, že jsme tak byly domluvené a kdykoliv mohu naznačit teď ne. Všechno bylo v pořádku. Přesunuly jsme se do ložnice do pelíšku a chráněného místa – porodního hnízda za zavřenými dveřmi a zataženými závěsy kvůli přítmí. Pa ještě zkontrolovala, zda vše odpovídá průběhu porodu a mohla dobře odhadnout v jaké fázi to je. Já to vědět nechtěla, ale viděla jsem její totální klid, takže to bylo přesně to, co jsem do finále potřebovala. Maminka, pes a muž byli v kuchyni a hádám, že muž a pes hodně nervozní.

Po chvilce v pelíšku mi při jedné silnější kontrakci praskla voda (cca 1 litr). Krásně čirá bez krve, zápachu, což mi dalo naprostou jistotu, že to bude úžasné.

Pa seděla opodál a místo pletení koukala do mobilu a zapisovala si kontrakce.Vlnyh sílily, a když se hlavička po 15 minutách od prasknutí drala ven, tak tělo tlačilo úplně samo. Byl to veliký tlak. Pa mi chránila hráz a musím říct, že velmi oceňuji to, že v tomto okamžiku na mě šahal někdo, koho znám a od koho mi to přijde tak přirozené, jako se milovat s mužem. Žádné zábrany a stud, totální intimita. V tu chvilku mi porodní asistentka připadala spíše jako milenka, což vedlo k uvolnění a naprostého oddání se tomu tlaku a porodu. Tělo při každé kontrakci křičelo za mě a tlačilo miminko ven. Tlačit jsem já vůbec nemusela a moc nerozumím tomu, proč bych měla tlačit dříve, než když už silně tlačí tělo samo a jen tomu možná trochu pomoci, což jsou tak 3 zatlačení na konci. Je to jako se zvracením. Také nemusím tlačit, aby šel obsah ven. Je to reflex, který opravdu v tuto chvíli už neovlivním. V hlavě jsem děkovala, že moje pa nemá ten protivný hlas, který by mne komandoval, jak a kdy mám tlačit. Bylo naopak příjemné, když mi třeba řekla, že bude dobré se trošku naklonit, abych  se uvolnila a usnadnila průchod miminečku.

Asi jsem byla hodně hlasitá, protože přišel muž, co se děje. Já jsem ale cítila potřebu, aby neviděl mojí bolest (i když to pro mě bylo krásné, pro něj by nemuselo být), tak jsem ho vyhodila. Vlastně už podruhé. Mamča byla v kuchyni a připravovala hovězí vývar, pes za dveřmi hlídal.

 

Moje finální poloha byla v pololehu na boku. Nebyla jsem schopna jít do stoje nebo do kleku, byl to příliš veliký tlak. Hlavička vyšla asi na 4 obří tlakové vlny asi 2 minuty po sobě jdoucí. Byla jsem v takovém transu, že jsem se nedokázala hnout a ani hlavičku nahmatat a byla úžasná podpora Pa, která mne jemně napolohovala tak, aby se mohla dobře dorotovat ramínka. Poslední silná vlna na ramínka prošla tak za půl minuty po hlavičce a byl venku. 16.23. Pohlaví jsem nevěděla, a když mi ho podávala, viděla jsem jen ty velké kouličky. Hurá kluk. Nemůžu říct, že neplakal, ale jen chvilku. Přikryly jsme ho dekou. Pupečník samozřejmě tepal a tak jsme zavolaly muže a mamku. Mamka udělala pár fotek, jak se jí vnuk narodil v její posteli. Pak se přišel přivítat i pejsek a mi jsme zkoušeli, jestli se Jonas sám doplazí k bradavce. Asi po půl hodině to zvládl a při přisátí jsem cítila, jak se stahuje děloha. Venku bylo 38 stupňů. Vedro bylo nesnesitelné. Studil mne pouze dotepaný pupečník. Pa kontrolovala ztrátu krve a utrousila něco, že jsme strašně roztomilí. Pak mi ještě změřila tlak a nechala nás zase v klidu. Akorát přišel táta (děda) z práce. Škoda, že si tyhle okamžiky prvospatření pamatuji jen matně. Prvorozenou jsme měli toho času na dovolené v Řecku, což mne mrzí. Ideální by bylo, kdyby u toho mohla být a jeli by až druhý den.

Tak jsme se celá rodina těšila bez obav s takovou samozřejmostí. Tyto okamžiky bych přála každé ženě.

 

Porod placenty:

Dvě hodiny nerušeného bondingu se samopřisátím jsme zakončili porodem dávno odloučené placenty. Stoupla jsem si do podřepu, muž držel mimčo na pupečníku, uvolnila jsem se a ona celá bezbolestně vyklouzla. Kontrolovali jsme celistvost, cévy. Byla přesně akorát na vrcholu své funkce, což se pozná podle kalcifikace. Osobně myslím, že v porodnici se placentě nijak nevěnují a člověk musí bojovat, aby ji vůbec dostal, pakliže ji chce na zpracování. My jsme na ní nechali Jonase cca 9 hodin a pak jsme ji zakopali v našem minilesíku. Zaslouží si úctu, vyživovala ho spoustu měsíců, nepatří mezi biologický odpad, ten pocit, že bych ji vyhodila mi nebyl příjemný. Navíc může pomoci při krvácení přírodním způsobem tak, že se kousek zkonzumuje.

 

(Pupečník jsem nechala usušit ve tvaru srdíčka. Ani v tom vedru vůbec nezapáchal a to ani další dny).

 

Pa zkontrolovala poporodní poranění. Šít jsem se nenechala, nebylo to třeba. Dala jsem si sprchu a mamča mi uvařila odvar z dubové kůry na sedací koupele. Od minuty, kdy Jonas přišel na svět jsem necítila žádnou bolest, co se poporodního poranění týče.

 

Zbytek dne jsme se celá rodina kochala. Přijela prababička. Sedělo se na terase, svíčky, vínko (já tedy ne, já jsem si dala hovězí vývar domácí s láskou vařený) a pařilo se ve vířivce, bylo to prostě super. Jonas téměř nebrečel a neměl ani žloutenku. Zkoušeli jsme kojit a všechno bylo krásné. Nikdo neprudil, nekoukal se špatně a hlavně nestrašil, což nikdy ničemu nepřispěje.

 

První noc:

Muž usnul jako špalek a já nabuzená od endorfinů a oxytocinu jsem spát nemohla. Celou noc jsem se koukala a poslouchala, jestli mimi dýchá- prostě mateřský pud. Do toho chrápal manžel, takže to nebylo vůbec slyšet.:-)

 

První den:

Mazlení, tulení, kojení…žádné koupání, jen otírání a ošetřování pupíčku lihem, protože v tom vedru mu začal červenat. Bolí mě nalívající se prsa, krvácení přiměřené. Bohužel opět mě bolí kostrč a to jsem nebyla na zádech, ale v pololehu na bohu (což jediné mi bylo příjemné). Den strávený na zahradě v krásném počasí.

 

První vyšetření po 3 dnech na neonatologii v Tp: (není to pěkné čtení)

Děti, které se narodí doma již v porodnici neošetří a ani neudělají screening vrozených vad. Prostě ženy musí se žádankou na specializovaná pracoviště nebo si test musí koupit a provede ho Pa. My jsme měli známou, která je pediatra na neonatologii v Teplicích. Musím říct, že toto byl pro mne ohromně traumatizující zážitek. Zaprvé zaparkovat u porodnice je nad lidské síly tedy. Pak to odporné prostředí. Výtah počmáraný, smradlavý. Chodby jako v ruském lágru. Otřesné. Přišli jsme tam a akorát bylo vidět, jak tam nějaká žena je sama v odporné kopce a když si zavolala sestru, tak přišla se slovy:  „No co je?“ Pak zvonek a paní s kontrakcemi, tu poslali někam vedle. Přístup a prostředí katastrofa. Zlaté Ústí a to je na prostředí a intimitu dost propadák. Já bych tam neporodila, já bych utekla. Už jen ta myšlenka by mi porod zastavila. Naštěstí jsme nečekali dlouho a malého si vzala, udělala mu screening. Já to obrečela, protože jsem ho chtěla uchránit od všeho stresu. Muž mě musel podpírat, protože mi bylo mdlo. Navíc tam zase jelo takové to..dál nesmíte. Naštěstí domluvená pediatra nás pustila s ním, jinak bych ho z ruky nedala v žádném případě.

Ultrazvuk ledvin dopadl dobře, ale museli jsme do odporné místnosti se starou gynekologickou kozou, velkým světlem a bílými dlaždičkami, kde k tomu ležela nějaká žena na monitoru a pravděpodobně z odposlechu jí plánovali císařský řez bůh ví proč.

Zážitek natolik otřesný, že to ve mně zanechalo trauma. Někomu to může připadat, že přeháním, ale běžte se tam podívat po nádherném welness porodu doma. Pak pochopíte, jinak nesuďte. Příště bych postupovala raději tak, že bych utratila 500 Kč za sadu na screening a udělala by to Pa.

 

BONUSOVÝ MATERIÁL JEN PRO ZVÍDAVÉ

 

Vydání rodného listu:

Naštěstí máme na matrice známé, tak to proběhlo v klidu. V podstatě se spíše všichni vyptávaly.

Bylo třeba čestné prohlášení třetí osoby s údaji o narození: adresa, čas, pohlaví, zdr. stav a něco o té situaci. Nám to dělala Pa, protože je již známá a dělá to pod určitou firmou. Dále si vzali těhotenskou průkazku, kde jsem jim dovolila pouze první stranu okopírovat a víc nic. Nic víc nebylo potřeba (ani od pediatra, ani žádné jiné potvrzení). Rodný list vydali na počkání. Máme tam adresu domu mých rodičů a jsme druzí v této oblasti, kdo porodil mimo nemocnici.

Bohužel jedna mladá těhotná zaměstnankyně, co to učila nějakou další utrousila, že porody doma nesnáší, protože je s tím více práce. No to holka neví, co jí čeká v porodnici. Nechala jsem jí tam brožurku od HAM a ponechala jsem to bez komentáře, ale musela jsem se hodně držet.

 

Jak je to s matrikami a rady: https://www.facebook.com/notes/podpo%C5%99%C3%ADte-mne-v-boji/vyd%C3%A1n%C3%AD-rodn%C3%A9ho-listu-po-porodu-doma-jak-%C5%99e%C5%A1it-nev%C5%AFli-matrik/591256444305476

Historka s pediatričkou:

Věděla jsem, že nejspíš budu rodit doma. To jsem jí ale neřekla, protože bych se také mohla dočkat toho, že mi řekne, že takové miminko do péče nechce (což nesmí). A pak bych stěží obvolávala další pediatry a slyšela jen odmítnutí. Takže jsem to dopředu vymyslela tak, že jsem si písemně nechala potvrdit, že nás bere a má pro nás kapacitu. Když jsme tam pak po týdnu šli a ona zjistila, že šlo o domácí porod, tak mi řekla, že by nás odmítla, kdyby věděla, že to bylo plánované. Používám diktafon, abych protiprávní a diskriminační jednání lékařů natočila pro případnou stížnost. Tady se to vyřešilo jednoduše. Věděla, že mi napsala, že nás bere, tak už cuknout nemohla. Kdyby to udělala, bylo by velice zle.

Výhodou bylo, že i když screeningy nejsou povinné, tak jsme je měli včetně stejné průkazky, jakou dávají v porodnici. Pokud někdo toto vyšetření nechce, je třeba to dát do porodního přání, jinak to udělají bez ptaní rovnou automaticky.

 

Jak zabránit a řešit problémy s diskriminací novorozence po porodu doma: https://www.facebook.com/notes/podpo%C5%99%C3%ADte-mne-v-boji/jak-na-pediatry-diskriminace-novorozence-odm%C3%ADtnut%C3%AD-a-v%C3%BDmluvy-p%C5%99evzet%C3%AD-do-p%C3%A9%C4%8De-po/731305226967263

 

 

Koho zajímá moje historka a stížnost na gynekoložku u které jsem odmítla vaginální vyšetření v těhotenství: https://www.facebook.com/notes/podpo%C5%99%C3%ADte-mne-v-boji/st%C3%AD%C5%BEnost-na-chov%C3%A1n%C3%AD-l%C3%A9ka%C5%99ky-a-odep%C5%99en%C3%AD-mo%C5%BEnosti-podepsat-negativn%C3%AD-revers-rychlo/730457970385322

 

Můj porodní plán/přání do porodnice: https://www.facebook.com/notes/podpo%C5%99%C3%ADte-mne-v-boji/moje-porodn%C3%AD-p%C5%99%C3%A1n%C3%AD/871526352945149

 

Můj porodní plán/přání pro mojí Pa: https://www.facebook.com/notes/podpo%C5%99%C3%ADte-mne-v-boji/porodn%C3%AD-p%C5%99%C3%A1n%C3%AD-pro-moj%C3%AD-pa-p%C5%99i-dom%C3%A1c%C3%ADm-porodu/871536026277515

 

 

Článek- rozhovor o mém porodu na netu: http://karlamikova.blog.idnes.cz/c/476027/zpoved-domarodky-petra-langova.html

 

Seznam věcí k porodu doma: https://www.facebook.com/notes/podpo%C5%99%C3%ADte-mne-v-boji/seznam-v%C4%9Bc%C3%AD-k-porodu-doma/871501762947608

 

 

Ještě si můžete přečíst další příběhy z Ústí nad Labem

 

Příběh Romany Linhartové:

 

Romana Linhartová (23.10.2011 | 13.37) napsal: Upravit

Dobrý den, připojuji se k Vám s příběhem. Jako prvorodička jsem nechtěla nic ponechat náhodě. Několik měsíců před termínem porodu jsem na internetu hledala předporodní kurzy a cvičení pro těhotné. Kurzů v Ústeckém kraji je mnoho-skládají se z několika! hodin přednášek jak o porodu samotném, tak o pozdější péči o miminko. Pro příklad se můžete podívat na tento odkaz http://www.centrumlounska.cz/kurzy-a-cviceni-pro-tehotne/ Předporodní kurz zde stojí 400,- Kč! Trvá dvě hodiny! A maximum je 5 maminek na kurz plus jejich doprovod. Všechno jako paráda, krásně bych si vybrala, jenže bohužel. Po shlédnutí www stránek Ústecké nemocnice jsem zjistila, že mám smůlu, že nám nebude akceptován žádný jiný kurz než ten, kterým musíme projít právě v Ústecké porodnici. Cena 1000,- Kč….pro někoho hodně, někdo nad tím mávne rukou….Peněz jsme měli asi jako každá rodina očekávající prvního potomka. Věci, které bychom mohli „podědit“ nebyli, tudíž pro toho našeho drobečka museli prostě nakoupit vše potřebné. Svému manželovi jsem oznámila, že na to, aby mohl být s mnou u porodu musíme zaplatit 1000,- Kč! Při sepsání porodopisu jsem dostala instrukce, že předporodní kurz mám raději zaplatit až ten den, kdy se bude konat, prý kdybych náhodou porodila předčasně a pro jistotu přijít o 15-20 minut dřívě, vzít si sebou pití a přezůvky – kurz trvá dvě hodiny. Po kurzu s manželem bude prý další kurz jen pro rodičku – ukázka dýchání, cvičení atd. Dne 29.6.2011 jsme se s manželem vydali na předporodní kurz, který měl být od 16:00 v prostrách Ústecké nemocnice. Dostavili jsme se požovaných 15 minut před začátkem, zaplatili v pokladně 1000,- Kč ( obdržela jsem dvě potvrzení – jedno pro nemocnici, druhé pro nás ) a šli čekat do čekárny. V 16:15 čekárna narvaná k prasknutí, v 16 lidech celkem dost vydýchaný vzduch, nešlo ani vyvětrat…ostatním budoucím maminkám se začlo dělat špatně. 16:30 a stále se nic nedělo…..v 16:40 se rozrazili dveře a v nich sestřička se slovy: „Dobrý den, bohužel je mi líto, ale dnešní předporodní kurz se nekoná. Paní, která tuto přednášku měla mít na to zapomněla a odešla domů a my se jí nemůžeme dovolat. ( mno dobře říkám si, tak jsme lidi že..) A my vlastně ani nevíme, komu máme volat, protože vrchní sestra nám vzala plán služeb! ( tak to už mě vcelku nezajímá-cizí bordel ). Od ostatních začly dotazy typu – a co náhradní termín? Nene ten nebude, bohužel. A co vrácení peněz? Pokud jste už zaplatili – NENÍ TO MOŽNÉ! Ozval se jeden tatínek jak je to tedy možné, když na to aby mohl být se svojí manželkou u porodu musí tento kurz splnit, tak co má tedy dělat. Sestřička na to odpověděla, že si vybere potvrzení o zaplacení a založí ho k nám do karty a tím je pro nás všechny KURZ SPLNĚN!!!!! A pokud má někdo zájem, může se jít podívat na oddělení….Takže nám byla ukázána místnost na příjem, skříňky, koupelna a porodní box….toť vše. Takže opravdu nechápu jak toto mělo mého manžela vyškolit k porodu. Dne 4.8.2011 jsem měla plánovaný termín porodu a 1 minutu po půl noci mi praskla plodová voda, takže jsme odjeli směr porodnice. Na příjmu jsem odevzdala těhotenskou průkazku a bylo po mě vyžadováno potvrzení o zaplacení kurzu! Tak jsem porodní asistentce sdělila, že prý má být založené v mojí kartě, že se žádný kurz nekonal, jen jsme to potvrzení odevzdali. Na příjmu, když se mi točil monitor jsme dostala k podepsání kupu papírů – upřímně v těch bolestech ani nevím, co jsem podepisovala! To mi taky přijde dost nevymyšlené. Po příjmu jsem byla přeložena na porodní box. Po pár minutách přišel manžel v jednorázovém oblečení a na nohou své botasky. V tu chvíli jsem se sděsila, že mu nedali ani nějaké návleky nic… Celý průběh porodu jsme trávila na balonu ve sprše….nebýt manžela asi bych se z toho míče nezvedla….ve sprše na porodnici není totiž ani žádné madlo, o které by jste se opřela….na baloně máte hozené prostěradlo, které – světe div se – klouže. Nebýt mého manžela, tak jsem z toho balonu spadla. Asi 40 minut před samotným porodem jsem už jen ležela na lůžku, manžel na židli vedle mě. Podotýkám, že voda mi praskla 4.8.2011 00:01, příjezd do nemocnice 01:00, porod v 6:52. Manželovi za celou tuto dobu bylo dáno jednorázové oblečení ( záležitost max. 5 minut ) a po porodu mu bylo přineseno kafe a sušenka. Jinak si ho po celou dobu nikdo nevšímal. Zajímalo by mě tedy, kde celou dobu byla ta pracovní síla, která měla být nápomocná mému manželovi? A reakce porodní asistentky u samotného porodu??? Dýcháte zbytečně hluboce….víc povrchněji…vy jste snad na kurzu nebyla nebo co? On se bohužel slečno asistentko žádný nekonal, ale hlavně, že byl zaplacen! Pro doplnění ještě zmíním, že jsem se nenechala odbýt a snažila po telefonu si zažádat o další – náhradní termín kurzu, bylo mi sděleno bohužel…. Je to velice smutné, že si Masarykova nemocnice říká o takovéto peníze vlastně za nic…. Když to shrnu, jednorázové oblečení – max. 50,- Kč, za jedno kafe a jednu sušenku 20,-Kč. Pracovní sílu, která měla během porodu provázet mého manžela jsme nepotkali ani jeden z nás…..

———————————————————————————————————–

Příběh paní Kaňkové:

Rodila jsem v Masarykově Nemocnici v Ústí nad Labem dne 23.července 2011. Termín porodu byl 12.července 2011. Když sem se na CTG plodu informovala u sestřiček, co udělat pro to, aby můj manžel byl u mého prvního porodu, oznámili mi že se platí poplatek 1.000,- Kč ( slovy: Jeden tisíc korun českých ). A pokud bych byla těhotná po druhé a manžel měl přesto za sebou zaplacený a absolvovaný kurz z prvního porodu, musel by se toho zúčastnit znova za poplatek 500,- ( slovy: pět set korun českých ). Takovou částku jsme si nemohli dovolit. Manžel chtěl být u porodu, protože je to jeho první dítě a do dnes si to vyčítá, že není bohatý na tolik ,aby si to mohl dovolit. I přes všechnu snahu jsme tuto částku nedokázali složit. Neměla jsem samovolný porod, ten je trochu komplikovaný a potřebovala jsem svého manžela nutně mít u sebe, už jako podporu tak i pomoc. Sestřičky mi dávaly papíry k podpisu, co chci a co si nepřeju. Byla tam i otázka zda souhlasím s tím, aby se mého porodu zúčastnily učnice z vyšších škol a já jsem si toho nevšimla a podepsala že s tím souhlasím. Dnes si říkám, že je to dobře, celou dobu mi tam byla po ruce jedna učnice z vysoký školy druhého ročníku, která mi pomáhala dokonce i do sprchy, což tohle je úloha manžela. Držela mě za ruku a uklidňovala mě. Holka, kterou jsem nikdy v životě neviděla. Ani si nepamatuju její jméno. Jsem jí za to moc vděčná, jinak bych se zhroutila. Porod vyvolávaný je trochu jiný než porod samovolný a myslím si ,že jsem potřebovala pořád pozornost lékařů,protože se ode mě moc nehnuli. Měla jsem strach a potřebovala jsem manžela. Je to sobecké, chtít po někom takovouhle částku pouze za prohlídku sálu, ukázky nechutného videa jak žena rodí a poslední půl hodiny strávit se mnou u porodu. Všude jinde za to chtěj menší částku nebo kurz vůbec nepožadují. Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem sebrala mě a mému manželovi tu nejkrásnější chvíli, kterou kdy člověk v životě může zažít a již se nedají opakovat……..

Lada Kaňková , 12.září 2011

———————————————————————————————————–

Příběh Verčí Lžičařový :

Zaplatila jsem 500 Kč za přítomnost táty u porodu.V 5 ráno jsem jela sanitou do nemocnice rodit,přítel jel za mnou a zvonil na sál a oni mu  otevřeli mu ,že  musí čekat na chodbě.V  6 hodin cca jsem se ptala, kde mám přítele  a ona,že za dveřmi venku čeká a my ho sem nepustíme. Ptala jsem se ,jak je to možné, když jsem nic komplikovaného neměla a zaplaceno jsme to měli.Řekla jsem ,ať  mu tedy řeknou, že má jet domů a  ona :“Tak si mu to běžte říííct sama!“Tak jsem šla v kontrakcích na chodbu mu to říct.Nakonec tam byl až hodinu před narozením.Takže za co jako platíme.A ten přístup.Hrůza.

Nepěkný příběh Jany Hanušové:

Dobrý den,

děkuji za vaši reakci. Překvapilo mě to a velice mile. :-) Napíšu vám, co se mi stalo při druhém porodu s dcerkou. Byla bych ráda, kdyby jste můj příběh uveřnila i se jménem. Za to ,co se mi ve FN Bulovka stalo, se nestydím, nemám totiž za co se stydět a mluvím o tom otevřeně i když nerada, zážitek do byl šílený a mít takový první porod, nevím, zda-li bych se rozhodla mít druhé dítě….

Teď vám napíšu něco málo o sobě. Jmenuji se Jana Hanušová, je mi 28 let, jsem šťastně vdaná už 6 let, jsem maminkou synka skoro 7 let a dcerky skoro 2 roky. Bydlíme na malé vesničce u Roudnice nad Labem. . :-)

Můj příšerný zážitek začíná 15.2.2010. V ten den mi praskla plodová voda. Registrovaná jsem byla v porodnici na Mělníku. Bohužel však v době, kdy se dcerka začala hlásit o slovo, se porodní sáli v Mělnické porodni rekonstruovali. Otevřeli je zhruba týden po tom co se dcerka narodila.(Byl to pech.) S manželem jsme se tedy dohodli, že mě odveze do Neratovic. Když jsme tam dojeli, na oddělení vládl příjemný mumraj. Sestry i doktoři se usmívali, bylo mi dobře. :-) Když jsem jednomu z lékařů oznámila, že mi praskla plodová voda, ale jinak mi vůbec nic není, zeptal se mě, v jakém jsem týdnu těhotenství. Odpověděla jsem mu, že jsem dva dny po 34 t.t.. A to byl problém, protože v Neratovicích se rodí až od 36 t.t.. Pan doktor mi sdělil, že mě musí nechat převézt jinam. Když jsem se dozvěděla, že mě i přes můj odpor převezou do FN Bulovka, zhrozila jsem se a začala upadat do stresu.

Jaké bylo moje rozčarování, když mě s manželem převezli na Bulovku. S Bulovkou mám totiž díky synovy a tamější dětské chirurgii naprosto šílené zážitky. Sestry a zrovna sloužící lékařka měli obličeje jako z vosku a slovo úsměv asi nepatřilo do jejich slovníku. Nechali mě lehnout si na nějaké prkno potažené prostěradlem na chodbě oddělení, připojili mě na monitor a sestra donesla manželovi štos papírů, aby to vyplnil. Ležela jsem tam a plakala, že tam zůstat nechci. (Nevím proč, ale od mala nesnáším nemocnice, při tom jsem člověk velmi zdravý.)

Sestra si ode mě vzala těhotenskou průkazku a odešla. Zůstali jsme s manželem asi 20 minut na té chodbě sami. (Později jsem se manželovi svěřila, že kdyby tam nabyl se mnou, tak jsem se v tu dobu zvedla a odešla jsem. V podstatě by to nebyl problém.) Nikdo se o nás těch 20 minut nezajímal. Pak přišla sestra a s arogantním výrazem a tónem hlasu se manžela zeptala jestli má s sebou oddací list. Samozřejmě, že jsme ho neměli. Manžel jí s klidem odpověděl, že ho nemám a jesli stačí naše OP. Vysvětlil jí, že já mám ve své OP zapsaného manžela a tam má zapsanou mě. Sestra odpověděla, že to FAKT NESTAČÍ! Manže jí řekl, že ho doveze a tím diskuze skončila, sestra se totiž nasupeně otočila a odešla. Pak přišla doktorka, prohlédla si záznam z monitoru, dali mi šílenou erární košili (i když jsme měla svou, tu jsem si vzít nemohla) a odvedli mě na hekárnu a manžela odeslali domů, že „dneska se rodit nebude“. Přiznám se, že jsem kuřačka (Doma před dětmi nekouřím, chodím ven, v autě, když jedu s nimi také nekouřím, ale prokouřila jsem s nimi celé těhotenství. Vím, že to není dobré a doufám, že mě za to neodsoudíte, jako to udělali na Bulovce.) Na oddělení jsem jim sdělila, že jsem kuřačka a zda-li mě ráno (přijímali mě totiž večer) pustí zakouřit si. Nedovedete si představit co jsem si vyslechla! Připadala jsem si, že jsem horší než feťačka ,co se o své dítě nestará. Dva dny jsem ležela na „hekárně“, aniž by se mnou něco dělali. Můj „pokoj“, byl v podstatě průchoďák, kterým se procházelo do dalších „pokojů“, kterými se dalo projít až na porodní sály. Nejhorší bylo, že mezi těmi „pokoji“ byli jen zárubně bez dveří! Za celé dva dny jsem utekla 2x si zakouřit. A dvakrát jsem dostala do papírů poznámku „BEZ DOVOLENÍ OPUSTILA PORODNÍ SÁL!“ Inu po 10ti letech co jsem byla ze ZŠ jsem vyfasovala poznámky. :-) Po dvou dnech nejen díky tomu, že jsem nemohla kouřit, jsem byla v tak špatném psychickém stavu, že jsem si říkala, že asi vyskočím z okna a pravdou je, že jsem od toho nebyla daleko, protože jsem za celé ty dva dny nespala. Hlavně z toho důvodu, že mi vadí, když mi někdo neustále prochází pokojem. Byli to nejen lékaři a sestry, ale i maminy, které potřebovali na WC. WC totiž bylo hned u mého pokoje a aby se tam maminky dostaly, musely přes můj pokoj.

Po dvou dnech jsem se hned ráno v 6 hodin po budíčku, přihlásila s otázkou kdy budu rodit. Dostalo se mi odpovědi, že mi dneska vyvolají porod. (Omlouvám se, že odbočím, ale za celé ty dva dny co jsem tam trčela mi dosneli k jídlu celkem 4 housky s těmi malinkými máslíčky, ooo bože jak já byla hladová!) Zeptala jsem se, kdy půjdu na přípravu. Řekli mi, že do 10ti hodin dopoledne určitě a pak se začne s vyvoláním porodu. V osm ráno jsem volala manželovi ať dorazí, že v 10 se začne s vyvoláváním porodu. (On od nás na Bulovku je to nějakých cca 70km.) Když bylo 11 a já se přihlásila znovu s tím, že jsem ještě na přípravě nebyla, tak sestra i doktorka byli překvapení ,jak je to možné. A tak jsem během 5ti minut šla na přípravu. U mého pokoje, totiž byla taková koupelna, kde měli maminy na přípravě jisté soukromí, v té koupelně bylo i WC, které vyu žívaly maminky po klistýru. Jedna ze sester mě odvedla do té koupelny a stroze mi oznámila, že jsem mám je rychle dole opláchnout, že je málo teplé vody. To bych i pochopila. Dostala jsem klistýr a šla jsem směrem k tomu WC co bylo v té koupelně, sestra mě zarazila, že jde na přípravu ještě jedna maminky a že mám jít na normání záchod. Problémem o tohoto WC bylo to, že dveže byli šoupačky a byť jste se snažila jakkoliv dveře protě nešli zavřít, vždy tam zůstala 15 cm mezera. V ŽIVOTĚ JSEM SE NECÍTILA VÍC PONÍŽENÁ JAKO TEHDY, KDYŽ JSEM TAM TRŮNILA PO TOM KLISTÝRU! Protože kdokoli šel okolo, tak mi se znechuceným výrazem nakoukl dovnitř.

Po této anabázi dorazil manžel. Jelikož jsem za celé dva dny dostala k jídlo jen 4 housky s takovými těmi malinkými máslíčky, tak jsem se sestry zeptala jestli si můžu vzít něco k jídlu, že mě hlady bolí žaludek. Sestra na mě zařvala, že jak si to představuju, že po přípravě se jíst nesmí, že budu rodit a když jsem jí řekla, že mám opravdu hlad, tak mi řekla, že snad něco vydržím. Tuhle hlášku slyšel i manžel a zůstal naprosto šokovaný, tehdy pochopil přoč jsem mu 10x za den volala a brečela mu do telefonu a i jsem mu řekla, že jestli mě toho 18tého nevyvolají porod, tak vyskočím z okna. Chudák manžel, dodnes si ho vážím, že to ustál.

Porod mi začali vyvolávat ve 14 hodin. Napumpovali do mě 4 kapačky Oxitocynu, ale se mnou to nic nedělalo, když mi v 18 hodin řekli, že mi dají ještě jednu, tak jsem jim řekla, že už nechci, že je mi po tom zle, že jsem už 3 dny nespala a pomalu se už neudržím na nohách.

Vyhnali manžela na chodbu a začali mě připravovat na porod císařský řezem. (Stále mi vrtá hlavou, proč si naše slavné star vybírají tuto formu porodu, je to děsné! Zlatý přirozený porod!) Odvedli mě na sál, kde jsem si lehla na něco co bylo asi 150 cm dlouhé, cca 40cm široké a připomínalo mi to staré žehlící prkno. A jelikož jsem pozadím trošku výraznější (nejsem figurou vychrtlá modelka), po ulehnutí na to prkno, jsem se bála, že spadnu dolů, páč mi od půli lýtek visely nohy ve vzduchu a boky  pozadí mi taktéž visely ve vzduchu.

Lékařka, která císaře prováděla mi řekla, že mi dají epidural, že se to tak dne dělá běžně a já byla nadšená, protože epiduralu jsem využila při prvním porodu a byla jsem naprosto spokojená. Lékařku jsem požádala ,zda-li mi to nechá trochu déle zabrat, že mi ty umrtvovačky zabírají normálně později. „Ano ,ano samozřejmě, nebojte, nic nebudete cítit.“ Když jsem otočila hlavu k tomu oknu, kde měl stát manžeĺ a on tam nebyl, málem jsem zpanikaříla! Hlavou mi běželo, on to promešká!!!!!!!!! Doktorku jsem požádala ,jestli může manžela zavolat, že se na něj chci dívat. (Teď, když vám to píšu, tak se mi chce brečet. Myslete si, že jsem hloupá, ale já se tehdy strašně bála.)

Manžel přišel, oni mi napíchli epidural, ale nedali na moji prosbu. Dodnes si to pamatuji vteřinu po vteřině! Asi minuty po tom co mi dali ten epidural, do mě řízli. JÁ TO CÍTILA! Bylo to jako, když vám někdo přejede po břiše strašně horkým nožem. Hlasla jsem, že to bolí. A nikdo si mě nešímal a teprve tehdy, kdy mi začali dcerku vydavat z bříška, tak jsem se jim na tom prkně prohnula jako luk a důrazněji jim sdělila „ONO TO OPRAVDU BOLÍ!“

Pak jsem se proměnila v molekulu a cestovala jsem po světě (vím, že jsem byla v Egyptě :-D). Zbytek znám z manželova vyprávění. V době kdy jsem se jim tam prohnula, my vyletěl tep a krevní tlak a dali mi slabou narkózu. Manžel udělal jednu fotku z porodního sálu, kdy mi dcerku akorát vyndali z bříška. To je to, za co jsme platitli 500 za přítomnost otce u porodu! On byl za sklem 3 metry ode mě, udělala jednu fotku a platili jsme! Platili jsme za to, co mi provedli! Dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat. Manžel viděl dcerku hned. Já vím, že mi jí manžel ukazoval a ža jsem mu řekla, že je podobná synovy, ale mám to jako za mléčným sklem, díky tomu jako jsem byla po té narkóze.

Pak mě odvezli na JIP, sester i doktorky jsem se ptala jestli mi můžou zjistit, jak je mojí holčičce. Nikdo mi nic neřekl! A když někde ležíte, máte pocit, že umřete a nikdo vám neřekne žádné informace, jak je vašemu miminku, je to hrozné. Dcerku jsem viděla po porodu až za 36 hodin, kdy mě za ní dovezl manžel na kolečkovém křesle, protože jsem nemohla bolestí chodit.

Dodnes mám jako „malou“ památku na porod dcerky, nevzhlednou asi 15 cm dlouhou jizvu.

Děkuji za přečtení Janča Hanušová :-)

———————————————————————————————————–

Další příběh toho, jak porod může dopadnout následkem šprajcování do něčeho.Říkám tomu pracovně znásilňování rodiček:http://www.pribehyproivanu.cz/pribehy/2013/07/21/brante-se-ma-to-smysl/

Zkušenost David Kalců(redaktor Květů)

Dobrý den,

Děkuji za Váš námět – zaujal mě už před časem, kdy jsem o Vaší iniciativě četl v
regionálních novinách.

Mám i osobní zkušenost z porodnickým byznysem letos v únoru, kdy se mi narodil
kluk. Při nástupu do porodnice v Praze v Krči jsme se byli před termínem porodu
nahlásit do porodnice, nás s manželkou rozladilo jednání. V duchu vyplnit
formulář do počítače a „příjít“ až to přijde. Když jsme se ženou ptali, jak vše
bude probíhat, co si vzít sebou, prostě organizační záležitosti, bylo
odpovězeno, že si musíme zaplatit předporodní kurz. Což sice chápu, ale nelíbilo
se mi, že nebyli ochotni bezplatně vysvětlit téměř nic.

Nemocnice také umožňovala prohlídku porodních sálu – za peníze. Chtěl jsme
absolvovat pouze prohlídku, což zase prý nešlo bez absolvování předporodního
kurzu… Takže každý z rodičů si radši kurz zaplatil, aby se vůbec dozvěděl, co
ho v porodnici čeká. Chápu, že porodnice tomu musí věnovat čas a něco to stojí.
Nechci nic zadarmo (pomineme-li fakt, že si platíme zdravotní pojištění) ,ale
vadí mi přístup, platit za informace, které by měli pacientům ze zákona podávat
lékaři automatiky.

Když jsme se ještě před porodem sestry ptal, zdali si o průběhu porodu nemůžu
třeba promluvit s lékařem, odvětila, že na toto nemají čas. Je to zcela proti
moderním trendům a pohádkám, které se píšou v publikacích o těhotenství – vše se
líčí, jak si žena může připravit předporodní plán, apod. HAHA.

Vadilo mi i v průběhu těhotenství, že nejsou k dispozici ucelené informace,
kolik ultrazvuků se hradí, kolik vyšetření, apod.

Téma mě určitě zajímá a popřemýšlím, jak téma co nejlépe uchopit, navrhnu ho též
na poradě redakce.

Děkuji a

S pozdravem

David Kalců | redaktor publicistiky Týdeník Květy

———————————————————————————————————–

Další smutný:Úvod napsala PA Anna Kohutová

Odpuštění neznamená zapomenutí – můžeme pouze informovat, abychom nezapomínali a mohli se vyhnout riziku.

10. srpen 2013 v 20:20

Traumatizující klamavá reklama na podporu rané vazby čili dvojitá oběť, kolektivního traumatu ze separace a klamavé reklamy.

S lítostí jsem pročetla tento těžký a traumatický porodní příběh. Síla, která paní Monice i přes prožité trauma zbyla, je obdivuhodná a je velmi zdravé, že ji použila ke zveřejnění příběhu. Fáze pojmenování je velmi nutná k vymezení, při léčbě traumatu. Je však velmi produktivní pokračovat v dalších krocích pro léčbu traumatu a proto je vhodné a možné vyhledat i psychologickou pomoc psychologa, který má zkušenost s léčbou traumatu po porodu. Vzhledem k tomu, že v příběhu figuruje i mé jméno (z příběhu je čitelné, že bohužel byla nebezpečná situace známá této ženě nepodporou personálu naplněna, což je mi velmi líto) budu kontaktovat primáře zmiňované porodnice a žádat odčinění. K zaintegrování této opakované zkušenosti  je nutné konstatovat, že informace o podpoře rané vazby například workshopem pro pracovníky porodnice nezajistí léčbu kolektivního totalitního traumatu a nezajistí změnu v rutinních škodlivých praktikách. Workshop zajistí to, že pracovníci dostanou ode mne informace o podpoře rané vazby, dostanou praktické dovednosti a zkušenosti. Změna je možná a nutná, ale vyžaduje komplexní působení, od těch jednotlivců z řad rodičů i zdravotníků, kteří chtějí kompetentně pečovat a být kompetentně opečovávání. Věřím, že podporou kompetentního chování (kterým je v tuto chvíli zveřejnění příběhu rodičkou) změna může přijít.

V Havířovské nemocnici jsem přednášela 14.3. nemocnice pozvala personál,budoucí rodičky, televizi, novináře a obdarovali mne květinami a díky, nabídla jsem další možnou spolupráci při reálných krocích k podpoře rané vazby, z nemocnice se zatím nikdo neozval. Tento příběh se stal za necelý měsíc. Je mi velmi líto, že rodička byla konfrontována s traumatickou agresivní reakcí personálu, věřím však, že informace o nutnosti podpory rané vazby jsou nedílnou součástí zdravotnického vzdělání a to, že zdravotníci reagují agresí, či pasivní agresí časem odezní, když budou konfrontováni se zdravými požadavky rodičů, mohou se léčit i jejich traumata: http://www.nsphav.cz/o-nemocnici/aktuality/havirovska-nemocnice-podporuje-bonding.html

Příběh kopírji z FB profilu Anny Kohutové – porodní asistentky, která pro havířovskou porodnici workshop o podpoře raného kontaktu organizovala a soustavně a neúnavně podporuje děti a jejich rodiny ve zdravých reakcích při podpoře rané vazby.

Příběh Moniky: Dobrý den Aničko, ráda bych se s Vámi podělila o zážitek ze svého porodu, který se uskutečnil 13.4.2013 v Havířovské porodnici. Asi celé své vyprávění začnu tím, že jsem si nikdy v životě nedokázala představit sebe jako matku a už vůbec ne, že bych měla jí rodit. Když jsem zjistila 26.8. že jsem těhotná, neměla jsem z toho nikterak žádnou radost,i když jsme miminko s partnerem ch…těli, plánovali a vědomě na něm pracovali. Naopak jsem začala pociťovat neskutečný strach. Jsem typ člověka, který má rád nad vším kontrolu a ví co se kolem děje a je pánem situace, proto jsem začala hodně číst a hledat informace až mě to dovedlo k vám na vaše kurzy. Po druhé přednášce, která byla na téma, myslím že druhá doba porodní, jsem se vrátila s úsměvem na rtech, že se již nebojím a že všechno zvládnu a bude vše v pohodě. Od toho dne jsem se na porod začala opravdu těšit. Jen s výběrem porodnice jsem hodně váhala, od začátku jsem si byla téměř jistá, že do Havířova ani náhodou, že radši někde na schodech. Když jsem se dozvěděla co je bonding a o tom, že se Havířovská nemocnice rozhodla bonding podporovat, jsem neváhala. Sepsala jsem si své porodní přání. Spolu jsme ho i zkonzultovaly, což mě uklidňovalo a říkala jsem si, že jsem připravena opravdu na vše. Všechno to přišlo úderem půlnoci se dne 12.4.Při sprše jsem si všimla, že slabounce krvácím a začalo mě divně bolet břicho. Postupně se z toho vyklubali kontrakce, které byli pravidelné, ale po 8 minutách. Ulevovala jsem si v pozici v kleče na čtyřech a bylo to fajn, ale trošku jsem znervózněla z toho lehlého krvácení, tak jsme se vydali do nemocnice. Na příjmovém pokoji v porodnici jsem se octla o půl druhé ráno. Mladá paní doktorka byla příjemná a i když četla mé porodní přání, ve kterém jsem jasně žádala, že chci aby manžel byl se mnou i během přijmu poslala manžela domů, že to jsou nejspíš jen poslíčci. Zůstala jsem sama na pokoji, což už jsem cítila trošku jako zradu a ještě jsem k tomu slyšela jak se PA ptala DR, co má napsat do papíru a ona jí odpověděla že začátek první doby porodní, ale říkala jsem si, že to asi bude opravdu za dlouho,že přece jen ví. Ale proč se nemůžeme spolu bav it na rovinu? Celé porodní přání jsem zdůrazňovala, jak je pro mě důležité o všem vědět a jak moc chci férové jednání. Kontrakce však sílily. PA, která za mnou přišla hned po umístění na pokoj mi řekla, že mám zkusit spát, Už to ale nešlo a já jsem si dál ulevovala v různých pozicích. Různě jsem je měnila a chodila po pokoji. Balon jsem na pokoji neměla, tak jsem místo něj používala stoličku. Až po asi 2 hodinách, co šla PA kolem si všimla, že sedím na židli, tak se přišla zeptat jestli teda chci balon. To bylo poprvé a naposledy co přišla mezi vyšetřením. Pak přišla až natočit monitor. Po natočení mi řekla něco, čím mě úplně zlomila. Řekla mi, že podle toho co tam teda natočila, tak tam nic není, že to přeháním a trochu hysterčím, nato, že chci rodit bez analgetik. Chtělo se mi plakat. Snažila jsem se to zvládat sama a ona mi řekne, že hysterčím, ale když budu chtít, tak to můžu klidně změnit a oni mi něco píchnou, ať to je snesitelnější. Po vyšetření dr zjistili, že jsem otevřená na 6cm. Už jsem se ale cítila dost zlomena a podvedená. Napřed mi řeknou, že to jsou nejspíš poslíčci, pak že hysterčím a pak že už mám půlku otevření se za sebou. Cítila jsem zmatek. A tak jsem udělala svou největší chybu. V hloupé naději, že to budu zvládat lépe jsme požádala o Algifen. Pamatovala jsem si to z jedné přednášky kterou jsme absolvovala na kurzu pořádaný nemocnicí. Vím, že Algifen občas když mívám migrény brávám a vím, že po něm neztrácím vědomí a pojem o tom kde jsem a co se děje a bláhově jsme si myslela,že mě to nějak psychicky podrží. PA asistentka vyběhla s neskrývanou radostí a s ještě větší radostí naběhla DR, která mě začala přemlouvat do něčeho lepšího.. Několikrát jsme se ptala, jestli to nejsou opiáty a ona tvrdila, že ne, že je to v pořádku, že se nemám čeho bát. To jsem se už stěhovala na box.PA mi zavedla kanylu, ještě jí jsem se znova ptala a byla jsem ujišťovaná, že se nemám čeho bát, že to žádný dryák není. Řekla jsem jí ještě, že mám ráda, když mám přehled o dané situaci a to už mi kapaly první kapky a ona mi řekla, že mi to nebude dávat celé. Pak se mi začala točit hlava a myslím, že mi klesl tlak. takhle jsem se cítívala před omdlením, nebo v hodně psychicky vypjaté situaci. Vůbec si v tu chvíli neuvědomuji, kde jsem a co se děje. Přesně to čeho jsem se bála, řekla jsem to sestřičce a ona mi řekla jen, že to zpomalí. Myslím, že jsem jí ještě řekla, že to nechci a pak nevím nic. Vzpomínám si,že jsem bloudila mezi tou obrovskou posteli a koupelnou a snažila se to nějak rozchodit a rozdýchat. Někde v té době se objevil manžel. Ani si jeho příchod nepamatuji. Pak mám všechno trochu pomatené, nepamatuji si co bylo dřív a co potom, ale vím, že byly momenty, které asi nevymažu. Každopádně moje tělo zapomnělo co tam vlastně dělám a neměla jsem žádné kontrakce..Po příchodu manžela vím, že se to nějak vrátilo a mě začali znova silné kontrakce.že jsem byla otevřena, že mi chyběl prý jen lem, ale myslím, že to šlo taky docela rychle. Jenže problém. Stále mi nepraskla voda. Věděla jsem, že nechci propíchávat vak, že dokud to samo neprasklo, klukovi se ven asi nechce. Začali na mě naléhat. Jak ze strany dr tak ze strany PA, tak se k nim přidal i manžel. Že si zbytečně prodlužuji trápení, že to dávno můžu mít za sebou, že mám nález suprový. V té době se střídaly služby. Vím, že na mě mluvilo strašná spousta lidí a popravdě vůbec nevím, kdo tam byl a co tam dělal. Každopádně jsem podlehla a vak si nechala propíchnout.. Opravdu nevím kolik tam bylo přesně lidí, ale myslím, že klidně tipnu i 5, možná 6 lidí. Znova se kontrakce uklidnily. Šla jsem do sprchy, ležela na stole a bavili jsme se s obecenstvem, které tam nade mnou stálo s překříženýma rukama. Vyslechla jsem si, že Michaela Mrowetz je šílená že zbytečně plaší rodičky, že kdyby poslouchaly její přednášky a pak měly jít rodit, tak by se taky bály. Braly mi všechno s čím jsem tam přišla. Michaelin workshop v nemocnici jsem nestihla, ale poslouchala jsem nějaké její přednášky na youtube. Pamatuji si z ní jednu věc na kterou nezapomenu asi nikdy. Přirovnávala tam rodící ženu, jak jde po ulici a je už strašně unavená a nějaký dealer jí nabídne drogu po které se jí uleví, ona přikývne, pak přijde další, skočí jí na břicho, další jí dítě vytáhne a další jí ho odnese a tomu se říká porod. Pak někde přišly ty silné nutící kontrakce. To už vím, že tam byla i DR Dobošová. Její ostrý a pichlavý hlas mi jezdí po zádech ještě dnes. Měla jsem přání rodit v přirozených polohách, než na zádech klasiku a co jsem vnitřně cítila, tak jsem chtěla rodit na boku. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a připadalo mi to jako nejlepší. I kvůli hráze, miminka a hemeroidům, které mě ke konci trápily.Snažila jsem se lézt na stůl a hlavně si hlídat ať se špatně neotočím a oni mě na ten stul už nepřitlačí, už jsem nevěřila nikomu.Hlásila jsem ,že chci rodit na boku a slyšela jsem jen takové: Já vím, já se na vás budu koukat. Ani trochu jsem neslyšela náznak podpory.. Bylo to spíš takové to, že si prostě vymýšlím a tak ona teda mi jako vstříc vyjde,když jinak nedám, ale stejně tomu nevěřila… Kontrakce se opět ztrácely.. Vystřídala jsem poloh několik, ale už jsem cítila, že je to špatně. Ještě jsem se pokoušela ve stoje cítila jsem, že gravitace mi s prckem pomáhá, ale bralo mi sílu to, že všichni se postavili za dveře a místo aby mi někdo pomáhá l nebo prcka,kterého jsem cítila jak se tlačí, někdo dole chytal(pro můj dobrý pocit), tak oni se tam bavili. Už se chystali do fáze, že budou muset zasahovat. Ještě mě donutili lehnout na záda a že to zkusíme. to jsem už plakala,protože jsem věděla,že není šance, že kontrakce prostě nemám. Celé to obecenstvo na mě střídavě pokřikovalo, že se nesnažím, že netlačím, že miminku nepomáhám. Ač jsem se snažila jak jsem se snažila myslím si, že dítě nejde vytlačit bez kontrakcí. Ano nejsem zdravotník, nevím to, ale z toho co jsem zažila,tak si myslím,že to prostě nejde. Někde v té době mi přistál v kanyle oxytocín a už jsem slyšela, že to není sranda že prcek potřebuje ven, že se dusí a už vedle mě stál šedivý muž. Nevím, kde se tam vzal, ale jediné co si přesně pamatuji,že moc voněl a tím mě vytrhl z nějakého deliria a mě došlo, že se nastavuje na skok na břicho. To jsem věděla, že v žád ném případě. Radši akutní císař než tohle. Z posledních sil se mi to podařilo zastavit a toho vonícího pána jsem odehnala. Nevím jestli DR stydlo kafe, já jsem se taky snažila vtipkovat, že stihneme snídani, ale pak nějak najednou mi řekli, že ho musí vytáhnout a už jsem viděla v ruce DR něco, co jsem do té doby neviděla a myslím, že o tom mám hodně zkroucenou představu, protože pak krom toho, že jsem moc plakala si nepamatuji nic. Pak hroznou prázdnotu a pak jsem zvedla hlavu a viděla jsem krasného chlapečka,který začal hned křičet. Než jsem se stihla nadechnout mi začala PA vysvětlovat,že bonding není možný, protože to byl operativní porod a oni ho musí prohlídnout, jestli mu neublížili když ho tahali a že byl 2x omotaný pupečníkem. Hrozná představa!!. Když mi ho pak přinesli položili mi ho sice na mě, ale po tom otřesném zážitku, který s porodem jaky jsem si přála neměl absolutně nic společného jsem cítila jen prázdnotu. Až po chvíli jsem ho začala vnímat a to ho už odnášeli do inkubátoru, protože se narodil prý v 37 týdnu a jemu zima. Taťka šel na převelice důležité měření a vážení s prckem a vyslechl si od PA, že je to hrozné ty nastudované matky, které mají pocit,že je budou poučovat. Myslím si, že už tak to byl pro něj dost šokující zážitek a on ještě dostal vynadáno za mé názory. Svého muže znám nějakých 15 let, ale nikdy jsem ho neviděla tak bledého,až šedozeléného a vystrašeného. Plakala jsem ještě celé 2 hodiny a vlastně pak celé 2 dny. respektive celé 4 dny v porodnici byla noční můra a dokonce jsem druhý den večer volala manželovi asi ve 23 hod,ať pro mě přijede, že podepisuji reverz. Prcka jsem si vysloveně musela vyprosit. Když pak přišlo na kojení,přišla za mnou sestřička a řekla mi: maminko, jste nastudovaná, tak si to zkoušejte. To je vše, co mi v nemocnici bylo ke kojení sděleno. Jo a pak ještě,že kojení bolí a pokud si myslím něco jiného, tak to je blbost. Tečka. Pokaždé jsem se děsila co přijde za sestru. Jedna nás podporovala, že je dlouhé kojení super, jiná nás za pár hodin na to sjela, že 15-20 min a stop, jedna říkala kojte často, druhá odměřujte hodiny. Nám vycházelo kojení aniž bych se snažila tak nějak co 3 hodiny.Myslím, že to bylo druhý večer, kdy jsem nechtě vyslechla kolem 23 hod rozhovor dvou nevím jestli PA, nebo sester, kdy jedna druhé říkala, že už má pupínky, když slyší bonding, že to je pořád jenom bonding, techniky kojení, že už toho má plné zuby. UPS, tak já si zvolila Havířov kvůli bondingu, reklama běží jako blázen a zaměstnanec s tím má problém. I uklizečky by měly bonding do nebes vynášet. K tomu se připojil nepříjemný rozhovor s laktační sestrou, kterou považuji za někoho, kdo tam opravdu nemá co dělat, kdy asi ze zlosti, že slouží noční si vylívala svou uštěpačnost na maminkách. Mojí sousedce vysvětlovala, jak se odstříkává tak, že jí řekla, jak se skladuje mléko, sestavuje odsávačku,postavila jí na stůl a řekla hodně štěstí a do rána to umyjte ať to nezaschne! Já jsem nesla večer malého na nějaké vyšetření. Nevím, jestli to bylo na ouška, nebo kvůli žloutenky,ale vím, že mi na vizitě DR řekla, že mi na něj večer bliknou kvůli žloutenky. Nevím co to znamená a po zkušenosti ze sálu jsem se ani už nikoho na nic ptát nechtěla, chtěla jsem si odtrpět těch pár dní a zmizet tak odtud navždy. Klepala jsem na vyšetřovnu, kde je šestinedělí a ta velmi příjemná sestra vylezla z kuchyňky a co že tam prý dělám, tak jsem jí vysvětlovala,že mi sestřička říkala, že až dokojím,ať prcka přinesu.Ona se začala vyptávat, co tam vlastně chci. Tak jsem jí řekla, že nevím,že na nějaké asi bliknutí kvůli žloutenky,nebo nevím a ona se začala rozkřikovat, že prý chci blikat malému na hlavičku, že si tady nebudu určovat, co budou malému dělat, že to určuje doktor, že to je hrozné co si maminky dovolují. Snažila jsem se jí oponovat, ale už jsme byla natolik z toho všeho vyčerpaná, že jsem neměla sílu, malého jsem předala a s pláčem jsme se vrátila na pokoj.Sestřička z šestinedělí se to snažila pak nějak zachránit. Ale viděla, jsem,že se taky dobře baví… Za těch pár dní už jsme zažila tolik ponížení, že už jsem upadala do nějaké letargie a chtěla hlavně odejít,Na vše jsme říkala ano a kohokoli jsem se měla odvahu dotazovat, tak jsem prosila, že chceme už domů. Myslím, že i díky tomu zážitku z nemocnice se mi nastartovalo dost obtížné šestinedělí, kdy sem měla pocit, že to všechno těžce nezvládám. Často jsem plakala a ikdyž jsem cítila zodpovědnost za ten uzlíček s modřinkou na hlavičce, necítila jsem ani trochu radost z toho, že se můžu o něj starat. Cítila jsem se stále neskutečně ponížená.Téměř 4 týdny mi trvalo, než jsem si sedla, ikdyž jsem dodržovala přísnou hygienu a opravdové zalití mateřskou láskou jsem zažila až skoro po dvou měsících. Malému budou již 4 měsíce a já se stále občas v noci budím zpocená, že mi ho někdo odnesl, a že tam se mnou není. Celý pobyt v nemocnici hodnotím opravdu velmi negativně a jsem opravdu hodně zklamaná. Porod byl pro mě převratným bodem v životě. Bohužel v úplně jiném světle. Vždy jsem patřila mezi ženy, které se stavěly do vedoucích pozic, nepatřím mezi šedé myšky sedící v koutě. Přiznám se, že po porodu nemám ráda mnoho lidí kolem sebe a myslím, že jsem docela dost zaražená oproti své dřívější dravost a chybí mi mé sebevědomí. Nevím, jestli to souvisí s porodem,laktací nebo čím, ale vím,že kus mé hrdosti zůstalo právě v nemocnici, kam jsem se pro jejich mylnou reklamu vydala jen porodit dítě.. Bohužel zdravotníci jsou v přesile proti nám zklamaným a zlomeným ženám, protože řeknou, že to tak mělo být a že za to vlastně můžu já, protože jsem vlastně nespolupracovala a ještě jsem jim za to poděkovala…Trochu závidím ženám, které si stěžují, že rodily 20 hodin. Můj porod se začal rozbíhat o půlnoci a o půl osmé ráno jsem už měla mimíska na denním světle, ale vím, jaké jsou kontrakce, jak bolí, když se prcek začne tlačit ven, ale taky vím,jak bolí,když vám ho vytrhnou, aniž by on vlastně ještě chtěl a nebyl připraven. Na ten pocit prázdnoty snad nikdy nezapomenu a nikdy se mi nesmaže z mysli a srdce.

Paní Kohutová tento anonymní příběh sdílela vedení havířovské porodnice i nemocnice.

———————————————————————————————————–

Jeden z lepších:

Klára Vojtková:

Rodila jsem 3.10.2013, dle jejich ultrazvuku jsem přenášela 9 dnů, chtěli mě to také vyvolávat, den před porodem jsem měla nastoupit na vyvolání, ale nedala jsem se, neb to bylo druhé těhotenství, první porod byl hrozný, byla jsem nucena ležet, neustále mě monitorovali, nemohla jsem nic, co jsem chtěla, manžela poslali domů, v první době porodní jsem byla na pokoji s dvěma hekajícími ženami, tu jednu ke konci fikli, na porodním sále byla strašlivá zima, vypadalo to tam, jak při nějaké operaci, přehnaně světla, neustálá přítomnost někoho a pootevřené dveře na chodbu, sestry, které ponižovaly a strašily, měla jsem dokonce zakázáno tlačit, v době, kdy jsem potřebovala..ke konci jsem byla už tak na dně, že jsem prosila o císař, díky bohu, že ten porod s touto myšlenku byl u konce..naprosto soucítím s podobně přemýšlejícími ženami, které jsou systémem a tou zdravotnickou mocností zahnány do kouta, je to 3,5 roku zpátky..během druhého těhotenství jsem se na porod, na přirozený porod pečlivě připravovala, chtěla jsem mít vše pod kontrolou, chtěla jsem si to užít a to my vyšlo. Je důležité pokud se žena rozhodne rodit v porodnici, vybrat si tu správnou, my jsme za ní jeli 50 km, byla to porodnice v Ústí n.O., porodní boxy na jedničku, vířivka, tlumené světla, aromaterapie, akupunkturu, ve směs na celém oddělení ženy, za co jsem byla ráda, neb si myslím, že žena ženě nejvíc dokáže porozumět (u prvního porodu mě jeden doktor říkal, že mě to nemůže přeci tolik bolet, ale ležte 15 hod. na zádech, bez možnosti pohybu) a intimita je pro mě také dost důležitá, porodní asistentky byly chápavé, milé, i mě i dokonce objala, pohladila, při každém vstupu a že to bylo zřídka, ke mě na porodní pokoj zaklepala, též i doktorka, mladá, zajímající se o čínskou medicínu, lidská..Je pravda, že záleží na podmínkách a chování personálu. Neb jsem měla i při tomto druhém porodu možnost setkat se opravdu s lidmi, které mi na několik hodin zastavili porod, než se v té krásné ústecké porodnici vyměnili služby, přivítali mě dvě dosti nemilé sestry s panem doktorem, který toho měl evidentně dle jejich výrazů dost, sestry se před mým zrakem vysmály mému porodnímu plánu, kroutily nade mnou hlavou, když jsem jim řekla v jakém jsem termínu a že jsem si to nenechala vyvolat..opravdu jsem si říkala, že jsem někde špatně, proč je to takhle, když jsem se na to tolik připravovala a měla svůj sen, který jsem si hodlala splnit. Porod, bolesti se mě zastavili na 5 hod., tu dobu jsem čekala na osudovou lékařku se kterou jsem debatovala o vyvolání, o rizicích atd., chtěli si mě tam nechat, kvůli tabulkám, ultrazvuku jsem po termínu, tudíž i přes žádný hmatatelný problém jsem v riziku a musím nastoupit, odmítla jsem po druhé, podepsala reverz a odjela domů. Před odjezdem mě doktorka udělala akupunkturu na vyvolání, a vysvětlila mi proč musí postupovat tak a tak, že jsou nuceni takto postupovat kvůli stanoveným normám a že statistiky mluví jasně o riziku po 42. týdnu, že můžou nastat komplikace, zkažená voda, špatně vyživující placenta, dokonce smrt miminka. Řekla jsem jí svůj názor o výpočtu ultrazvuku a že také dobře vím, kdy jsem otěhotněla, tudíž do konce týdne stopro porodím, pokud to, co jsem zažila byli poslíčci, že nechci dítě vyrvávat násilím, že věřím, že dítě ví nejlépe, kdy je jeho čas, dle knížek o přirozeném porodu jsem věděla, že jde o dny, kolik porodů končí vyrváním, aniž by byly nějaké komplikace..také jsem se ji zeptala, proč sami doktoři nemluví o riziku vyvolání, o císaři, proč straší jen tou přirozenou cestou, jakoby byla příroda více chybující..Na mou otázku mi odpověděla, že mám pravdu, že jsou i tam rizika..rozloučily jsme se a já jela s manželem zpátky 50 km domů  v autě jsem se uvolnila a bolesti nastoupily znovu, avšak jsem se nevracela a jela za svou první dcerkou, která byla s babičkou..kontrakce jsem prozpívávala, nakoupila si ve zdravé výživě, dala jsem si koláč a za pár hodin jela zpátky do porodnice, kde na mě čekal senzační personál..otevřena jsem byla víc než dost, trávila jsem čas jak jsem chtěla, na míči, ve vířivce, kde jsem měla uvolňující oleje, manžel se krásně zapojoval a byli jsme spolu krásně spojeni..pamatuji si jeho výraz při prvním porod, v jeho očích byla smrt, nyní radost a život, za 3 hodiny na svět přišlo naše druhé štěstí, můj porodní plán byl na 100% splněn, malou jsem měla neustále u sebe, žádné mytí, vážení, měření…jen muchlování a kupa lásky..je zajímavé že přitom prvním porodu jsem krvácela tak, že jsem všude měla krev, jako při zabíjačce, nyní minimálně, voda byla čirá, placenta krásně živená, velká jako při dvojčatech, i mě byla ukázána.. tlačit jsem si mohla hned, jak to na mě přišlo, žádný nástřih, po porodu jsem se mohla vyčůrat do 6 hod., u prvního jsem musela ihned, pokud by k tomu nedošlo, byla jsem strašená kanilou..přišla jsem si neschopná, i proto, že mě vzali mou holčičku, která byla dlouho v porodních cestách a byla přidušena..i později jsem si ji nemohla vzít do postele, seřvali mě, že ji zalehnu, zabiju, nebo nakazím očistkama, u druhé jsem byla šťastná..i malá, koukala na mě, já na ni..úplně se mi chce brečet, jak to bylo krásný, proto se ženy nedejte a nenechte si zkazit to nejhezčí, co my ženy máme..porod  pokud někdy budeme mít třetí a doufám, že ano, budeme rodit doma  ještě jsem zapomněla dodat, že jsme u druhého měli ambulantní porod a druhý den, protože jsem porodila v osm večer, jsme odjeli všichni domů a užívali si to krásné mimi pohromadě.. i to proběhlo bez problémů.. žádné handrkování a dohadování se s lékaři..měla jsem nyní štěstí, že všechno vyšlo dle mého snu:) a jsme šťastný, naše první dcerka to zvládla bez žárlení a věřím, že to je i z toho brzkého kontaktu s její ségrou a maminkou..

———————————————————————————————————–

Kateřina Juřenčáková ·  Autor nejlepších komentářů · Lektorka ve společnosti Hnutí za aktivní mateřství

Komentář ke článku:Ano, článek je trochu extrémní a provokující, ale je to zejména proto, abychom si uvědomili, že pro miminko je příchod na svět něco minimálně „nového“. Sami známe pocit, když zažijeme nějaký silný zážitek i když hezký, že se z toho chvíli vzpamatováváme. Miminko po narození skutečně potřebuje náruč svojí maminky, aby se mohlo uklidnit v bezpečném prostředí. Jde o to, aby se děti automaticky od maminek neodnášeli. Mě se to také stalo u dcery. Přestože byl porod velmi rychlý a téměř bezbolestný, vše bylo absolutně v pořádku. Dcerku dali do inkubátoru jen proto, že žádná sestra neměla čas, aby ji vykoupala. Mohla v klidu ležet u mě, ale ležela a křičela v inkubátoru. Teď už vím, že není potřeba odnášení ani koupání a že to nejdůležitější první hodiny po porodu je být spolu a jen spolu. U synů jsem to vyzkoušela a musí říct, že se toto prvotní pouto nedá ničím nahradit. Přitom je to jen o informacích, jsem ráda, že se začínají šířit dál a sdílím.
———————————————————————————————————–
Saša Kliszová

Přidám se i já se svou troškou..rodila jsem se fakultní nemocinic, před 9 měsíci, důvodem byla islná těhotenská cukrovka. Jinde mě nechtěli, a to co jsem zažila, se velmi podobalo tomu, co tady píšou…přístup personálu katastrofální. Počínaje přijetím, přes porod, kdy manžela poslali pryč, zapomněli mi dát klistýr, 4 hodiny mě nechali na sále samotnou…přes to, že mě napojili na monitor, který co chvíli přestal fungovat, začal pískat, tak někdo přišel, vypnul ho a zapnul a zase odešel…při samotném porodu jsem čekala asi 2 hodiny na doktora v tlačících kontrakcích než si uráčil přijít..ve finále jsem měla na sále asi 15 lidí!!!! Přístup sester na oddělení miminek katastrofa…syn byl přidušený..odvezli mi ho hned..a nikdo se neráčil mi přijít říct, jak mu je…až jsem se tam doplazila sama se zeptat..na chodbě jsem téměř omdlela cestou a sestra mě seřvala, proč jsem si nepřišla dříve..a tak dále..domů jsem šla s brekem a pocitem strašné křivdy..první pocity s miminkem mám spojené s šikanou, lhostejností a arogancí…
———————————————————————————————————–
Kamil Krbálek · Sledovat ·  Autor nejlepších komentářů · Pracuje ve společnosti Katastrální úřad Frýdek-Místek

My jsme taky rodili v nemocnici, co se pyšní titulem „baby friendly“, doktoři i sestry byli profesionální a dělali, co se naučili. Ale intuice mi prostě říká, že se dá a má rodit úplně jinak. Taky jsme si netroufli rodit doma, ale pak absolutně žádná alternativa neexistuje. Třeba jsme si chtěli zvolit svou porodní asistentku, ke které máme důvěru a měli jsme s ní probráno, jak bychom chtěli rodit – absolutně nemožné, prostě rodíš s přidělenou paní, kterou vidíš poprvé v životě a máš jí během kontrakcí vysvětlovat, jak si to představuješ. Pak se vůbec nedivím, že v takovém stresu většina matek normálně neodrodí.

8 komentářů u “Mé porody

  1. Zaujal me Vas zajim o tuto tematiku a rozhodla jsem se, ze se take podelim o sve zkusenosti, nebot muj prvni porod probehl v MN v Usti n.L a druhy v Salford royal v Manchesteru. Po porodu sve prvni dcery jsem se rozhodla, ze do ustecke nemocnice nepujdu rodit nikdy vice, ac jsem otce ditete u porodu nemela a nechtela. Ja se tehdy rozhodla pro pritomnost sve matky, bohuzel mi toto bylo zamitnuto ihned na samem zacatku. Jelikoz nejsem bolestin a snaim se vest veci, jako je porod, po staru, nedovolila jsem si vzdorovat lekarum. Muj porod by urcite nebyll tak komplikovany, kdyby personal nezanedbal svou peci a za timto nazorem si plne stojim. Dokonce jsem zvazovala prosetreni, ale…Mam zdrave dite, takze jsem od toho, jako vetsina, ustoupila. Podstatou tohoto komentare je ale porovnani. Porovnani pece, sluzeb a lidske soucitnosti a slusnosti.

    Pri prvnim porodu jsem si dovolila jednou hlasiteji zatlcit a dostala jsem vynadano, ac jsem rodila 30 hodin a po pravde jsem jiz padala na usta. Opomenu i fakt, ze sama pracuji mezi lidmi, tudiz jsem se cely porod snazila brat spise s humorem a personalu nemocnice chtela jejich nocni sluzbu spise zprijemnit, nez na sebe upozornovat, nebot ctim porekadlo starych zen, ktere pravi, ze kdyz to slo do vnitr, ven to musi take :) Ale ucinek nebyl zadny. Porodni asistntka me chtela posilat domu, ze to neni na porod, lekarka me sila, ac ze me vysela pupecni snura…Nejvice me dostalo narceni, ze mi nelze porodit plaacentu, protoze jsem, podle pani asistentky, prodelala potraty, nebo porody… Zkratka pece a slusnost personalu na porodnim oddeleni MN je silena.

    U druheho porodu jsem si vybrala porodnici, pod kterou patrime podle mista bydliste a po predchozi zkusenosti jsem se bala, to da rozum. Mela jsem obavy take z jazykovych barier, v anglictine se preci jen vyjdruje jinak a clovek spoustu pojmu nezna, ale kdyz se na to divam zpetne, je to naprosto neporovnatelne. (Tim samozrejme nechci skodit ceskemu zdravotnictvi, mam pocit, ze je jedno z nejlepsich na svete.) Porodni asistentka si tu s vami dela vstah a ceka, ze ji budete duverovat v tom, co bude delat, vsichni jsou tu prijemni, nikdo si n vas nedovoli jedinkrat zarvat, vsichni proste cti, ze rodite. Ale k podstate veci, u tohoto porodu jiz muj muz pritomen byl…Nikdo nam nerekl o jedinou libru, nikdo nas nehonil po kurzech, nikdo neresil, ze bude rodit se mnou. Naopak ho sama asistenka volala, aby prijel, mel vsechen luxus, co ja, tzn. jidlo, piti, kavy, nebo caje tolik, kolik uzna sam za vhodne. Take nikdo neresi, ze by mel byt obleceny do sanitniho, nebo saloveho odevu, nikdo nemel cepici ani nic tomu podobne, maximalne si musel vzit navleky na boty :) Manzel mohl strihat pupecni snuru,dceru mu asistentka dala ihned po porodu do naruce a nechala nas dlouho o samote, nebot jsem nemela ja, ani dcera zadne komlikace. Zkratka, ten pristup byl jiny, neporovnatelny a ja jsem a tuto zkusenost velmi vdecna, nebot to byla nejkrasnejsi chvile meho zivota. Dokonce nase dcera dostala prvni jmeno po teto slecne, ktera denne privadi na svet jednoho clovicka. Myslim, ze v Cechach takove pouto mezi rodickou a personalem nebude nikdy a je to velika skoda. Doufam proto, ze timto vasim snazenim mnohe zmenite a treba nase dcery budou rodit ve stejne svobodne zemi, jko je tato. Drzzim Vam palce.

  2. Dobrý den, chci se jne zeptat.. V roce 2006 se nám narodil syn a předporodní kurz jsme s přítelem absolvovali… Teď nás čeká druhý porod.. Tak se chci zeptat, na kolik nás to tedy vyjde? Musíme znova na kurz nebo bude platit jen za vstup na sál 500,- ?? Děkuji za odpověď. Andrea.

  3. Dobrý den, připojuji se k Vám s příběhem. Jako prvorodička jsem nechtěla nic ponechat nádodě. Několik měsíců před termínem porodu jsem na internetu hledala předporodní kurzy a cvičení pro těhotné. Kurzů v Ústeckém kraji je mnoho-skládají se z několika! hodin přednášek jak o porodu samotném, tak o pozdější péči o miminko. Pro příklad se můžete podívat na tento odkaz http://www.centrumlounska.cz/kurzy-a-cviceni-pro-tehotne/ Předporodní kurz zde stojí 400,- Kč! Trvá dvě hodiny! A maximum je 5 maminek na kurz plus jejich doprovod. Všechno jako paráda, krásně bych si vybrala, jenže bohužel. Po shlédnutí www stránek Ústecké nemocnice jsem zjistila, že mám smůlu, že nám nebude akceptován žádný jiný kurz než ten, kterým musíme projít právě v Ústecké porodnici. Cena 1000,- Kč….pro někoho hodně, někdo nad tím mávne rukou….Peněz jsme měli asi jako každá rodina očekávající prvního potomka. Věci, které bychom mohli „podědit“ nebyli, tudíž pro toho našeho drobečka museli prostě nakoupit vše potřebné. Svému manželovi jsem oznámila, že na to, aby mohl být s mnou u porodu musíme zaplatit 1000,- Kč! Při sepsání porodopisu jsem dostala instrukce, že předporodní kurz mám raději zaplatit až ten den, kdy se bude konat, prý kdybych náhodou porodila předčasně a pro jistotu přijít o 15-20 minut dřívě, vzít si sebou pití a přezůvky – kurz trvá dvě hodiny. Po kurzu s manželem bude prý další kurz jen pro rodičku – ukázka dýchání, cvičení atd. Dne 29.6.2011 jsme se s manželem vydali na předporodní kurz, který měl být od 16:00 v prostrách Ústecké nemocnice. Dostavili jsme se požovaných 15 minut před začátkem, zaplatili v pokladně 1000,- Kč ( obdržela jsem dvě potvrzení – jedno pro nemocnici, druhé pro nás ) a šli čekat do čekárny. V 16:15 čekárna narvaná k prasknutí, v 16 lidech celkem dost vydýchaný vzduch, nešlo ani vyvětrat…ostatním budoucím maminkám se začlo dělat špatně. 16:30 a stále se nic nedělo…..v 16:40 se rozrazili dveře a v nich sestřička se slovy: „Dobrý den, bohužel je mi líto, ale dnešní předporodní kurz se nekoná. Paní, která tuto přednášku měla mít na to zapomněla a odešla domů a my se jí nemůžeme dovolat. ( mno dobře říkám si, tak jsme lidi že..) A my vlastně ani nevíme, komu máme volat, protože vrchní sestra nám vzala plán služeb! ( tak to už mě vcelku nezajímá-cizí bordel ). Od ostatních začly dotazy typu – a co náhradní termín? Nene ten nebude, bohužel. A co vrácení peněz? Pokud jste už zaplatili – NENÍ TO MOŽNÉ! Ozval se jeden tatínek jak je to tedy možné, když na to aby mohl být se svojí manželkou u porodu musí tento kurz splnit, tak co má tedy dělat. Sestřička na to odpověděla, že si vybere potvrzení o zaplacení a založí ho k nám do karty a tím je pro nás všechny KURZ SPLNĚN!!!!! A pokud má někdo zájem, může se jít podívat na oddělení….takže nám byla ukázána místnost na příjem, skříňky, koupelna a porodní box….toť vše. Takže opravdu nechápu jak toto mělo mého manžela vyškolit k porodu. Dne 4.8.2011 jsem měla plánovaný termín porodu a 1 minutu po půl noci mi praskla plodová voda, takže jsme odjeli směr porodnice. Na příjmu jsem odevzdala těhotenskou průkazku a bylo po mě vyžadováno potvrzení o zaplacení kurzu! Tak jsem porodní asistentce sdělila, že prý má být založené v mojí kartě, že se žádný kurz nekonal, jen jsme to potvrzení odevzdali. Na příjmu, když se mi točil monitor jsme dostala k podepsání kupu papírů – upřímně v těch bolestech ani nevím, co jsem podepisovala! To mi taky přijde dost nevymyšlené. Po příjmu jsem byla přeložena na porodní box. Po pár minutách přišel manžel v jednorázovém oblečení a na nohou své botasky. V tu chvíli jsem se sděsila, že mu nedali ani nějaké návleky nic… Celý průběh porodu jsme trávila na balonu ve sprše….nebýt manžela asi bych se z toho míče nezvedla….ve sprše na porodnici není totiž ani žádné madlo, o které by jste se opřela….na baloně máte hozené prostěradlo, které – světe div se – klouže. Nebýt mého manžela, tak jsem z toho balonu spadla. Asi 40 minut před samotným porodem jsem už jen ležela na lůžku, manžel na židli vedle mě. Podotýkám, že voda mi praskla 4.8.2011 00:01, příjezd do nemocnice 01:00, porod v 6:52. Manželovi za celou tuto dobu bylo dáno jednorázové oblečení ( záležitost max. 5 minut ) a po porodu mu bylo přineseno kafe a sušenka. Jinak si ho po celou dobu nikdo nevšímal. Zajímalo by mě tedy, kde celou dobu byla ta pracovní síla, která měla být nápomocná mému manželovi? A reakce porodní asistentky u samotného porodu??? Dýcháte zbytečně hluboce….víc povrchněji…vy jste snad na kurzu nebyla nebo co? On se bohužel slečno asistentko žádný nekonal, ale hlavně, že byl zaplacen! Pro doplnění ještě zmíním, že jsem se nenechala odbýt a snažila po telefonu si zažádat o další – náhradní termín kurzu, bylo mi sděleno bohužel…. Je to velice smutné, že si Masarykova nemocnice říká o takovéto peníze vlastně za nic…. Když to shrnu, jednorázové oblečení – max. 50,- Kč, za jedno kafe a jednu sušenku 20,-Kč. Pracovní sílu, která měla během porodu provázet mého manžela jsme nepotkali ani jeden….

  4. tedy já když čtu vaše příběhy tak žasnu, tedy hlavně u těch „nových“ pokud vím tak Petra L. už na toto upozorňovala dříve a nemocnice nemá ani trochu studu a vůbec žádnou soudnost nad jednáním s pacienty, no, hlavně že maj prachy… však ono 1000,- korun za to aby vylezla sestra zahlásila kurt nebude a ani tuto větu neměla zaplacenou :-D no nemám slov… a protože nechci být slušná, budu jen dál držet iniciátorce pěsti ať to dotáhne do nejlepšího konce… já „bohužel“ mám zkušnost dobrou,ale to možná i tím, že tam máme příbuzné :-(

  5. Dobrý den, zaujala mě vaše iniciatíva a moc Vám fandím. Musím popravdě přiznat, že mě doteď ani nenapadlo přemýšlet o tom, zda je nebo není poplatek adekvátní. Prostě jsem to vzala jako fakt – chceme to spolu zažít, tak si to budeme muset našetřit a zaplatit. Mít dítě dnes znamená obrnit se hroší kůži vůči obrovskému markeringovému (ú)tlaku, který se na nás sype ze všech strán. Porodnice pouze vycítili příležitost a v rámci tržního chování to zkusili. Čímž nechci samozřejmě tvrdit, že je to takhle v pořádku a adekvátní, nicméně do té doby, co budu rodiče platit, budu porodnice účtovat. Proto se mi líbi co děláte a držím Vám palce. Docela mě teď zpětně vyděsilo, jak automaticky jsem tu informaci o cene za přítomnost muže u porodu přijala a ani mě nenpadlo pídit se proč a zač mám platit. Je fakt že těch věcí kolem narození miminka které „musíte“ mít je tolik, že zaplatit za ten zážitek být u toho spolu, už se zdá jen jako třešnička na dortu a v té hromadě účtenek a pri vzpomínce na to jak jste to krásně prožili společně jako rodina, jako muž a žena se to „lehce“ stratí, zapomene…
    Zakončím to ale pozitivně. Vše je nakonec stejně jenom o lidech. My jsme měli štěstí na příjemnou porodnici v Příbrami s ještě příjěmnějším personálem. Mého muža nikdo do munduru neoblíkal, nikdo neomezoval čas jak a kdy má být se mnou (posléze s námi) a když jsme při odchodu chtěli poplatek zaplatit, tak na nás sestřička spiklenecky mrkla, ať si za ty penízky koupíme plenky pro mimčo :-)

  6. Dobrý den, pročítala jsem vaše příběhy a ráda bych k tomu jen dodala…já rodila 11.3.2011. Věděla jsem, že Ústecká nemocnice je zavřená z důvodu malování…proto jsem si vypsala porodopis v Litoměřické nemocnici a jsem za to ráda…vím,jak to v Masarykově nemocnici chodí a v porovnání s Litoměřickou je to nebe a dudy…Přítel neprošel kurzem,ani já…přesto jsme zaplatili otce u porodu (600 Kč) a pobyt v nemocnici…což si myslím,že je pořád něco jiného než zde v Ústí. A to jak se mi tam sestřičky a asistentky věnovali,no úžasné…i když se měnila směna,nenechali mě ani na chvilku samotnou…proto Nemocnici a porodnici v Litoměřicích vřele doporučuji.

  7. Dobry den, cetla jsem tady pribehy a nemuzu uverit tomu co ctu!!! jajsem byla prvorodicka a jsem z Děčína chteajsem rodit v usti ale tedvim ze uz nikdy , rodila jsemunas v decine a spokojena nejvic kurz stoji 500 kč a trva dve hodky bylonas tam asi 6 maminek a doprovod vzaly nas nasal a predporodni pokeje vsenam vysvtlily naucily dychat a i tatinky zapojily a reklyco jeceka opravdu prijemny personal u porodu pritel byl a inapokoji predporodem a i takynas sestra chodlia kontrolovat a pomahat opravu si nemuzu stezovat a po porodu byly sestry ochotne dosly semnou na wc prinesly jidlo vse cojsem potrebovala takze Děcinska nemocnice co se tyce porordu super a zdny papiry jsem nepodepisovala melajsem klid !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

* Copy this password:

* Type or paste password here:

1,069 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>